Kousek za polskými hranicemi byl vykopán český královský poklad. Jeho hodnota je nevyčíslitelná
V polském městečku Środa Śląska ležel přes šest století ukrytý poklad, který dnes patří k nejvýznamnějším středověkým nálezům v Evropě. Obsahoval tisíce mincí, zlaté šperky a dámskou korunu zdobenou drahokamy. Historici ji spojují s českým královským dvorem, její majitelku ale nedokážou určit.
Poklad vykopali na staveništi
Už v červnu roku 1985 dělníci při demolici domu ve starém centru Środy Śląské narazili na hliněnou nádobu plnou stříbrných pražských grošů z první poloviny 14. století. O necelé tři roky později, 24. května 1988, se při dalších stavebních pracích objevily zlaté a stříbrné mince a úlomky keramických nádob.
Stavební suť už ale mezitím odváželi na městskou skládku. Když se rozšířila zpráva, že se na staveništi našlo zlato, začali ji prohledávat amatérští hledači pokladů. Někteří z nich skutečně objevili další šperky a mince. Část nálezu se tak dostala do soukromých rukou a odborníci ji získávali zpět postupně.
Zachránit se podařilo 11 středověkých zlatnických předmětů, 7734 stříbrných mincí a 39 zlatých mincí. Některé další části pokladu se dodnes nepodařilo dohledat.
Koruna, která nemá v Evropě obdoby
Nejvzácnějším předmětem je zlatá dámská koruna. Je složená z několika částí, které se dají rozebrat. Její původní konstrukci tvořilo deset segmentů, na nichž se střídají barevné smaltované ozdoby a velké safíry obklopené menšími drahokamy. Korunu zdobí také orli, kteří drží v zobácích prsteny.
Právě motiv prstenů přivedl historiky k závěru, že šlo o korunu svatební. Prsten je symbolem manželského závazku a býval rovněž vnímán jako dobré znamení pro novomanžele. Podobný dochovaný středověký šperk dnes v Evropě nemá obdoby.
Kdo ji nosil, však není jisté. Nejčastěji se zmiňuje Blanka z Valois, první manželka Karla IV. Podle odborníků mohla být poslední majitelkou koruny právě ona. Zemřela roku 1348, tedy krátce před předpokládaným ukrytím pokladu.
Možných majitelek bylo víc
Existuje ovšem několik dalších možností. Jednou z nich je Eliška Přemyslovna, manželka Jana Lucemburského a matka Karla IV. Koruna mohla vzniknout už pro její svatbu v roce 1310. Orli na koruně přitom mohou odkazovat na přemyslovskou symboliku.
Další kandidátkou je Eliška Rejčka, manželka Václava II. a česká i polská královna. O její možné souvislosti s korunou se uvažuje kvůli jejímu staršímu datování. Přesné určení stáří šperku totiž není jednoduché.
Vyskytla se také hypotéza, že koruna vznikla v jižní Itálii nebo na Sicílii. Otec Blanky z Valois, Karel z Valois, měl významné politické vazby právě na tuto oblast. Blanka si navíc do Prahy přivezla několik korun. Jedna z nich pocházela od Marie Lucemburské, tety Karla IV. Je proto možné, že právě prostřednictvím Blanky se koruna dostala na český dvůr.
Proč se královské šperky ocitly u židovského obchodníka?
Další záhada je, jak se poklad vůbec dostal do Środy Śląské. Slezsko ve 14. století patřilo k zemím Koruny české a město bylo důležitým obchodním centrem. Jeho bohatí obchodníci udržovali kontakty s pražským dvorem.
Podle jedné z nejrozšířenějších hypotéz pocházela část šperků z české královské pokladnice Lucemburků. Karel IV. potřeboval značné finanční prostředky na své politické plány a získání císařského titulu. Od bohatých obchodníků si proto půjčoval peníze a jako záruku mohl poskytovat cenné předměty.
Existuje také konkrétní historický dokument z roku 1348. Karel IV. v něm osvobodil židovského obchodníka Moscheho a jeho rodinu od některých daní jako odměnu za významnou půjčku královskému dvoru. Podle historiků mohl být právě Mosche člověkem, u něhož se královské klenoty ocitly jako zástava.
Ani tato teorie však není úplně jistá. Není doloženo, že Karel zastavil konkrétní nalezenou korunu, natož že šlo o osobní šperk jeho manželky. Královské předměty mohly pocházet z pokladnice shromážděné během několika generací.
Existuje i další možnost. Šperky mohly být majetkem bohatého člověka z místní židovské komunity, který je získal jako zástavu nebo je měl ve své úschově. Historici připouštějí, že půjčka mohla být sjednána také ve Vratislavi a cennosti se do Środy dostaly až později.
Poklad mohl zachránit majitelům život, ale už se k němu nevrátili
Proč někdo takové bohatství zakopal a nikdy si ho nevyzvedl? Jedno z možných vysvětlení souvisí s pronásledováním Židů během morové epidemie ve 14. století.
Když Evropu zasáhla černá smrt, lidé hledali viníka a židovské komunity se stávaly terčem obvinění, násilí a pogromů. Roku 1349 došlo k pogromu ve Vratislavi, což muselo vyvolat obavy také v nedaleké Środě. Tyto obavy byly oprávněné: v roce 1362 byla tamní židovská obec po obvinění z otrávení obyvatelstva zlikvidována.
Podle historiků je možné, že majitelé ukryli své peníze a cennosti v obavách z rabování. Pokud později zemřeli nebo museli uprchnout, nikdo už nemusel vědět, kde poklad hledat. V zemi pak zůstal více než 600 let.
Dnes jsou šperky součástí sbírek Národního muzea ve Vratislavi. Jejich cenu nelze jednoduše vyjádřit penězi. Nejde jen o zlato a drahokamy, ale především o jedinečné svědectví o českém královském dvoře a jeho vztazích se středověkou Evropou. A kdo ví, možná se jednou podaří zjistit, která česká královna tuto korunu skutečně nosila na hlavě.