Slezskoostravský hrad se propadl o 11 metrů do země. Ani přes nařízení úřadů ho nezbourali
Slezskoostravský hrad je jednou z nejznámějších ostravských památek a dějištěm koncertů, festivalů i historických akcí. Ještě před několika dekádami však vypadal úplně jinak. Pod jeho základy se dobývalo uhlí, zdi praskaly, části stavby se rozpadaly a úřady rozhodly, že by měl být zbourán.
Hrad vznikl na důležité hranici
Historie Slezskoostravského hradu sahá do druhé poloviny 13. století. Stál na pravém břehu Ostravice, která tehdy tvořila hranici mezi českým a polským územím. Jeho úkolem bylo chránit důležitou hranici i obchodní cesty v okolí. První nepřímá písemná zmínka o hradu pochází z roku 1297.
V 16. století se původní gotická pevnost proměnila v renesanční zámek. Rozsáhlou přestavbu zahájil Jan Sedlnický z Choltic, který hrad získal v roce 1508. Přibyly obytné a hospodářské prostory a vznikla také vstupní brána s věží, která patří k nejvýraznějším dochovaným částem areálu.
Od roku 1714 patřil zámek rodu Wilczků. Jeho osud však začala stále výrazněji ovlivňovat těžba uhlí. Ve Slezské Ostravě se uhlí dobývalo už od 18. století a postupně se těžební činnost přiblížila přímo k zámeckému areálu.
Pod hradem se těžilo, zdi se rozestupovaly
První doložené škody způsobené důlní činností pocházejí z 90. let 19. století. V budovách se objevovaly hluboké trhliny, praskaly stropy a problémy měla také vodovodní a kanalizační síť. Opravy často dlouho nevydržely a některé části zámku se staly nebezpečnými pro obyvatele.
Hlavní palác byl už od roku 1918 neobyvatelný. Důlní činnost pokračovala i v dalších desetiletích a postupně měnila také výšku terénu. Dlouho se uvádělo, že hrad poklesl přibližně o 16 metrů. Nový archivní výzkum, který byl zveřejněn na podzim 2024, však přinesl přesnější údaj. Podle materiálů objevených v archivech důlní společnosti se stavba propadla o 8 až 11 metrů.
Těžba přitom nebyla jedinou příčinou zkázy. V roce 1933 při odstraňování trámů jeden z dělníků utrpěl smrtelný úraz. Stavební úřad proto nechal značnou část objektu uzavřít, aby se předešlo dalším nehodám. Otevřené části stavby ale nebyly dostatečně zabezpečeny a déšť, vítr i mráz urychlovaly její rozpad. V roce 1944 navíc Ostravu bombardovalo spojenecké letectvo a bomby dopadly i v těsné blízkosti hradu.
V roce 1954 měl přijít konec
Po druhé světové válce přešel majetek Wilczků do rukou státu. Zřícenina se dostala do správy dolu Trojice a její stav byl stále horší. V únoru 1954 byl na hrad vydán demoliční výměr. Záměr stavbu zbourat se ale nepodařilo prosadit. Zásah památkových orgánů pomohl demolici zastavit a hrad zůstal stát.
To ovšem neznamenalo, že se k němu začalo přistupovat jako k cenné historické památce. Části zdiva a konstrukcí se rozebíraly dál a v roce 1965 byla buldozerem odstraněna také jediná dochovaná pozdně gotická bašta.
Další nešťastná kapitola přišla na konci 70. let. Tehdejší vedení Slezské Ostravy chtělo z areálu vytvořit kulturní středisko. V letech 1979 až 1989 proto probíhala rozsáhlá přestavba, která však neměla potřebná povolení a narážela na odpor památkářů. Část původního paláce byla dokonce zbourána a na jejím místě začaly vznikat nové stavby. Plán počítal s hotelem, vinnými sklepy, salónky i venkovním tanečním sálem. Projekt nakonec zastavil nedostatek peněz.
Ostrava hrad zachránila
Po dalších změnách vlastníků se areál dostal do majetku města Ostravy. To jej získalo v roce 2000 a následně zajistilo nezbytnou rekonstrukci. V květnu 2004 se Slezskoostravský hrad znovu otevřel veřejnosti.
Z původního středověkého sídla se toho ovšem zachovalo jen málo. Návštěvníci dnes mohou vidět část paláce, několik vnitřních zdí, zbytky opevnění a renesanční vstupní bránu s věží. Současná podoba areálu je výsledkem nejen historického vývoje, ale také pozdějších zásahů a rekonstrukcí.
Dnes hrad slouží jako kulturní a společenské centrum. Konají se tu koncerty, festivaly, jarmarky i Letní shakespearovské slavnosti. Jeho příběh přitom připomíná, jak zásadně dokázala průmyslová těžba proměnit nejen ostravskou krajinu, ale také stavby, které v ní stály po staletí.