Jak se stavěl Karlův most: Unikátní animace ukazuje genialitu mistra Parléře
Foto: Pexels
4 min
Představte si, že máte postavit kamenný most přes řeku, která se pravidelně rozvodňuje. Nemáte jeřáby, bagry ani míchačky. K dispozici jsou vám pouze lidské ruce, zvířecí síla, dřevo, kámen a znalosti, které se předávají mezi generacemi stavitelů. Ve 14. století to lidé dokázali.
Reklama
Karel IV. hledal odvážného stavitele
Když ničivá povodeň v roce 1342 zničila Juditin most, Praha přišla o důležité spojení obou břehů Vltavy. Karel IV. proto rozhodl o výstavbě nového kamenného mostu. Základní kámen položil 9. července 1357 v 5 hodin a 31 minut ráno. Čas nebyl náhodný. Číselná řada 135797531 vytváří posloupnost, která se čte stejně zleva i zprava.
Na stavbu zpočátku dohlížel mistr Otto. Později se jejího vedení ujal Petr Parléř, kterého Karel IV. povolal do Prahy také kvůli práci na katedrále svatého Víta. Tehdy mu bylo teprve něco přes dvacet let.
Parléř se narodil kolem roku 1333 ve Švábském Gmündu nebo v Kolíně nad Rýnem. Pocházel z významné stavitelské rodiny. Jeho otec Jindřich byl rovněž architektem a stavitelem a mladý Petr se tak s kamenickým a stavebním řemeslem seznamoval už od dětství.
Karel IV. v něm rozpoznal mimořádný talent. Svěřil mu jednu z nejvýznamnějších stavebních zakázek své doby a Parléř se postupně stal hlavní osobností pražské stavební huti.
Mladý génius změnil podobu gotické architektury
Parléř nebyl obyčejným stavitelem, který pouze plnil pokyny panovníka. Měl vlastní architektonické nápady a nebál se experimentovat. Dokázal propojit technické znalosti s mimořádným uměleckým citem.
Nejlépe je to vidět na katedrále svatého Víta. Zde vytvořil odvážnou síťovou klenbu, která působí jako kamenná krajka. Její linie se vzájemně propojují a vytvářejí dojem souvislé konstrukce. Využití takového řešení v hlavní lodi pražské katedrály patřilo k významným inovacím evropské gotiky.
Parléřova huť se proslavila také sochařskou výzdobou. V triforiu katedrály vznikla galerie kamenných portrétních bust, na nichž jsou zachyceni členové královské rodiny, církevní hodnostáři i lidé, kteří se na stavbě podíleli.
Dalším významným dílem Petra Parléře je Staroměstská mostecká věž. Její konstrukce i bohatá výzdoba ukazují, jak dokázal spojovat architekturu se sochařstvím. Zvláštní pozornost si zaslouží síťová klenba v přízemí věže. Podle odborníků jde o velmi rané a inovativní použití tohoto typu klenby v českých zemích.
Nejtěžší bylo postavit základy přímo v řece
Samotná stavba mostu představovala obrovskou technickou výzvu. Největším problémem nebylo dopravit na místo kamenné bloky, ale vytvořit pevné pilíře přímo v korytě Vltavy.
Středověcí dělníci proto museli nejprve vybudovat dočasné dřevěné konstrukce, které oddělily pracovní prostor od vody. Do říčního dna zatloukali dřevěné kůly a prostor mezi nimi utěsňovali. Vodu následně odčerpávali, aby mohli začít budovat kamenné základy.
Na hotové pilíře se umisťovaly mohutné dřevěné podpěry, takzvané skruže. Ty držely budoucí kamenné oblouky, dokud nebyly dokončeny. Teprve po usazení posledního klínového kamene, který uzavřel oblouk, mohla konstrukce nést vlastní váhu.
Celý postup zobrazuje následující unikátní animace. Během několika okamžiků můžete sledovat, jak se z dřevěných konstrukcí postupně stává mohutná kamenná stavba:
Parléř se dokončení mostu nedočkal
Karlův most měl původně šestnáct oblouků a jeho celková délka činila přibližně 516 metrů. Na svou dobu šlo o mimořádně mohutné dílo. Stavba však postupovala pomalu a komplikovaly ji také povodně. Už v roce 1367 voda poškodila jeden z pilířů rozestavěného mostu.
Petr Parléř zemřel 13. července 1399. Most byl dokončen až po jeho smrti, tradičně se uvádí rok 1402. Otevření mostu se nedožil ani Karel IV., který zemřel už v roce 1378.
Parléřova práce nicméně jeho smrtí neskončila. Ve stavitelské tradici pokračovali jeho synové a další členové rodiny. Jeho dílna ovlivnila podobu řady významných staveb ve střední Evropě.
