Temná hmota může lidské tělo prostřelit jako projektil z pistole, tvrdí vědecká studie
Temná hmota patří k největším záhadám vesmíru. Astronomové vědí, že musí existovat, protože její gravitace ovlivňuje pohyb hvězd a galaxií. Co přesně ji ale tvoří, zatím nedokážou říct. Někteří fyzikové proto zkoumají i velmi neobvyklé možnosti.
Jedna z nich počítá s tím, že by určité formy temné hmoty mohly při průletu lidským tělem způsobit podobné poškození jako střela z pistole. Nejde přitom o obyčejné částice temné hmoty, o kterých se nejčastěji mluví v souvislosti s kosmologií. Výzkumníci Jagjit Singh Sidhu, Robert Scherrer a Glenn Starkman se zaměřili na hypotetické objekty označované jako makra. Jejich odborná práce na toto téma vyšla v roce 2020 v časopise Physics Letters B.
Temná hmota, která by se chovala jako projektil
Většina teorií hledá temnou hmotu v podobě velmi malých částic, které se s běžnou hmotou navzájem neovlivňují. Makra představují jinou hypotézu. Mohlo by jít o mnohem větší a hmotnější útvary složené z velkého množství částic.
Jejich vlastnosti by mohly mít za určitých okolností dramatické následky. Pokud by takový objekt proletěl lidským tělem, předal by okolní tkáni obrovské množství energie. Výsledkem by byl úzký kanál extrémně zahřáté a zničené tkáně.
Autoři výzkumu přirovnali možné následky ke střelnému poranění. V mechanismu poškození je ovšem rozdíl. Zatímco běžná kulka způsobuje zranění především mechanickým působením, makro by podle jejich výpočtů zahřálo materiál podél své dráhy na přibližně deset milionů stupňů Celsia. Tkáně by se v takovém případě proměnily v plazma.
Proč si vědci myslí, že k tomu nedochází
Přestože výpočty popisují velmi ničivý scénář, výzkumníci na skutečné případy podobných zranění neupozorňují. Naopak. Právě absence nevysvětlitelných úmrtí a poranění jim pomohla určit, jaké vlastnosti by případná makra musela mít.
Vědci využili údaje o úmrtnosti a zdravotním stavu sledované populace v Evropě, Spojených státech a Kanadě. Kdyby Zemi pravidelně zasahovaly makroskopické částice s dostatečnou hmotností a účinkem, podle jejich předpokladů by se to mělo projevit také na počtu nevysvětlitelných úmrtí.
Záhada, kterou fyzikové stále nedokázali vyřešit
Temná hmota podle současných kosmologických modelů tvoří přibližně 85 procent veškeré hmoty ve vesmíru. Přesto ji neumíme přímo pozorovat. Její přítomnost odvozujeme především z gravitačních účinků, které má na pohyb hvězd i celých galaxií.
Jeden z nejvýraznějších důkazů přinesla v 70. letech americká astronomka Vera Rubinová. Zkoumala, jak rychle obíhají hvězdy kolem středu spirálních galaxií, a narazila na něco podivného.
Podle tehdejších výpočtů měly hvězdy ve vzdálenějších částech galaxie obíhat pomaleji než ty blízko jejího středu. Podobně jako planety ve Sluneční soustavě: čím dál jsou od Slunce, tím déle jim trvá jeden oběh. Měření ale ukázala něco jiného. Hvězdy na okrajích galaxií se pohybovaly téměř stejně rychle jako ty blíže středu. Při množství viditelné hmoty by na takovou rychlost neměla galaxie dostatečnou gravitaci. Vnější hvězdy by se postupně vzdalovaly a galaxie by nedokázala zůstat pohromadě.
Makra jsou pouze jednou z mnoha hypotéz, jak by temná hmota mohla vypadat. Zatím pro ně neexistuje přímý důkaz. Výzkum však ukazuje, že při hledání neviditelné složky vesmíru mohou fyzikové využívat nečekané přístupy. Dokonce i lidské tělo se v jejich matematických modelech může stát pomyslným detektorem kosmických částic.