Radioaktivní láva v Černobylu vydala své tajemství. Nová studie popisuje, jak vznikala
Po výbuchu čtvrtého reaktoru černobylské elektrárny se v jeho útrobách zrodila podivná sklovitá hmota, která připomínala sopečnou lávu. Směs roztaveného jaderného paliva, kovů a stavebních materiálů se rozlila do prostor pod reaktorem a po vychladnutí ztuhla. Dodnes zůstává silně radioaktivní.
Nová studie zveřejněná v odborném časopise Progress in Nuclear Energy přináší detailní poznatky o tom, jak tato hmota vznikala. Výzkumníci se zaměřili na její sklovitou strukturu a především na drobné vnitřní krystaly. Právě ty uchovávají stopy chemických reakcí, které během katastrofy probíhaly.
Jaderné palivo se smísilo s betonem a kovy
Při explozi čtvrtého bloku černobylské elektrárny dne 26. dubna 1986 došlo k rozsáhlému poškození reaktoru. Jeho aktivní zóna obsahovala jaderné palivo na bázi oxidu uraničitého, které se při extrémním zahřátí začalo tavit. Roztavený materiál následně reagoval s kovovým zirkoniovým povlakem palivových článků, ocelí a dalšími součástmi reaktoru.
Do směsi se dostaly také stavební materiály. Především beton a serpentinit, hornina používaná jako součást ochranných konstrukcí. Výsledkem byla složitá směs obsahující radioaktivní palivo, oxidy kovů a křemičité sklo.
Teplota této hmoty se v prvních dnech po havárii odhadovala přibližně na 1 200 až 1 600 stupňů Celsia. Roztavený materiál se postupně dostával do nižších částí budovy, kde chladl a tuhnul. Vznikly tak různé útvary, které se vzhledem podobají sopečné lávě. Odborníci pro ně používají označení korium.
Co prozradily drobné krystaly
Vědci z ruského Frumkinova institutu fyzikální chemie a elektrochemie věnovali zvláštní pozornost krystalům zirkonu, které obsahují uran.
Jejich vnitřní struktura přinesla důležité informace. Některé krystaly totiž vykazují několik generací růstu. Nejprve vznikla jedna krystalická vrstva, poté byla částečně rozpuštěna a nakonec se vytvořila další. Jednotlivé fáze se přitom liší chemickým složením.
To znamená, že se podmínky uvnitř roztavené hmoty během havárie měnily. Materiál nebyl po celou dobu vystaven stejné teplotě ani stejnému chemickému prostředí.
Studie tak podporuje hypotézu, že v reaktoru nevznikla jednotná masa roztavené hmoty. Jednotlivé části měly odlišné složení a procházely rozdílným vývojem.
Sloní noha je jen jedním z pozůstatků katastrofy
Nejznámější útvar z černobylské lávy, Sloní noha, váží přibližně 2,2 tuny. Nachází se v prostoru pod čtvrtým reaktorem, ale není jediná. Podobné útvary vznikly i v dalších částech zničené elektrárny.
Když pracovníci Sloní nohu objevili, pobyt v její blízkosti představoval extrémní nebezpečí. Radioaktivita se postupem času snižovala, avšak materiál zůstává nebezpečný dodnes.
Změny navíc pokračují i po čtyřiceti letech. Voda a vzduch postupně ovlivňují jeho chemické složení. Na povrchu vznikají nové sloučeniny obsahující uran a některé části materiálu se rozpadají. Stárnutí a změny jaderného odpadu podle vědců mohou komplikovat jeho bezpečné odstranění.
Černobylská láva tak i po čtyřech dekádách vydává svědectví o jedné z nejhorších jaderných havárií v dějinách. Tentokrát prostřednictvím mikroskopických krystalů, které uchovaly záznam o tom, jak se uvnitř zničeného reaktoru měnila teplota, složení i samotná podoba roztavené hmoty.