Let Alaska 261 a jeho tragický konec u břehů Kalifornie: Bezmocní piloti nemohli pádu letadla nijak zabránit
Foto: uatp12 / Depositphotos
4 min
Při letecké havárii nemusí lidská chyba vždy nutně znamenat chybu pilota. To byl i případ letu Alaska 261, který se v lednu 2000 zřítil do moře u břehů Kalifornie. Piloti byli bezmocní.
Reklama
Let Alaska 261 startuje
Let 261 společnosti Alaska Airlines mířil z letiště Licenciado Gustavo Diaz Ordaz v Mexiku do Seattlu s mezipřistáním v San Franciscu. Letoun, který měl tento let poslední lednový den roku 2000 absolvovat, byl McDonnell Douglas MD-83 s registrací N963AS. Na cestu z Mexika do USA se vydalo celkem 88 lidí. Šlo o dva piloty, tři členy palubního personálu a cestující. Kromě jednoho Mexičana a jednoho Brita šlo o americké občany.
Za řízením letadla seděli dva velmi zkušení piloti, třiapadesátiletý kapitán Ted Thompson a sedmapadesátiletý první důstojník William Tansky. Oba měli zkušenosti z vojenského letectva, resp. z námořního letectva a nalétány tisíce hodin. Mezi pasažéry bylo i 12 dalších zaměstnanců Alaska Airlines a 23 dalších mělo se společností něco společného (příbuzní zaměstnanců, kteří přes ně dostali letenky apod.).
Důležitější je ale letadlo, které let obsluhovalo. Jednalo se o stroj MD-83 vyrobený v roce 1992. Ve stejném roce bylo letadlo převzato společností Alaska. Stroj měl za sebou 26 584 letových hodin a 14 315 cyklů vzlet-přistání.
Problémy a pád stroje
Let Alaska 261 se odlepil od země ve 13:37 a během vzletu i počátečního stoupání letadlo fungovalo naprosto normálně. Ve výšce přibližně 23 500 stop (asi 7 160 m) však horizontální stabilizátor přestal reagovat na povely pilotů a letoun nebyl schopný řídit ani autopilot. Piloti samozřejmě rychle rozpoznali, že řízení nereaguje na povely, nemohli ale přijít na příčinu tohoto stavu.
Piloti nebyli schopni se zaseknutým řízením stabilizovat náklon letadla a začali připravovat odklon do Los Angeles, přičemž letadlo udržovali v letu ručním řízením prostřednictvím klasických „beranů“. Najednou se jim nicméně povedlo horizontální stabilizátor odblokovat. Radost ale netrvalo dlouho, protože letadlo v mžiku začalo „po nose“ prudce klesat. V zoufalé snaze získat nad strojem kontrolu se pilotům podařilo stabilizovat jej ve výšce 7 250 m.
V tu chvíli už šlo jen o to, co nejrychleji nouzově přistát v Los Angeles, bylo jasné, že jde o vážný problém a řízení zcela selhává. Ve výšce 5 200 m se ale stroj naklonil na levou stranu a začal rychle ztrácet výšku. Následoval prakticky střemhlavý pád, který skončil až nárazem na vodní hladinu poblíž ostrova Anacapa u kalifornského pobřeží. Na místě zahynulo všech 88 lidí na palubě.
Vyšetřování příčin havárie
Z oceánu bylo vyzvednuto maximum trosek včetně černých skříněk, přičemž na operaci se podílely lodě amerického námořnictva. Z analýzy trosek byla potom určena příčina neštěstí. Zjednodušeně řečeno šlo o to, že stabilizační plochu ovládá dlouhý šroub procházející skrze matici typu acme. Rotace šroubu pohybuje zmíněnou stabilizační plochou. V tomto případě však vyšetřovatele okamžitě upoutal jakýsi „drát“ namotaný na šroubu.
Ukázalo se, že oním „drátem“ jsou vlastně zbytky závitu matice, který byl šroubem prakticky zcela zničený. Ve chvíli, kdy šroub nebyl uchycen v závitu přestal poskytovat stabilizačním plochám podporu a vlivem působení aerodynamických sil došlo k poničení a ztrátě funkčnosti celého systému stabilizace.
Další vyšetřování potom vedlo ke zjištění, že Alaska Airlines v rámci úsporných opatření omezila lubrikaci šroubu. V rozporu s doporučením výrobce letounu došlo ke zkracování doby lubrikace. Díky tomu se šroub a matice opotřebovávaly mnohem rychleji než za normálních podmínek a výsledkem byla havárie letu 261. Nešlo přitom o zanedbání jednoho cyklu. Poškození tohoto rozsahu se rozvíjelo pravděpodobně několik měsíců, po které nebyla letadlu věnována taková údržba, jaká byla třeba.
Vyšetřovatelé Federálního úřadu pro letectví (FAA) nicméně poukázali i na to, že samotná FAA mohla na zanedbání údržby ze strany Alaska Airlines přijít dříve. Na základě vyšetřování a zprávy z něj se proto změnil nejen způsob údržby u Alaska, ale i postupy v rámci FAA.
