Horolezec objevil na Google Earth neznámé kamenné struktury. Někdo je postavil ve výšce 3000 metrů
Foto: Unsplash
3 min
Horolezec studující mapy hor narazil na satelitních snímcích na podivný geometrický útvar. Když se po dvou neúspěšných pokusech konečně dostal na místo, čekal ho objev, jaký argentinská Mendoza dosud neznala.
Reklama
Když Google Earth odhalí víc než hory
Carlos Gobbi se v květnu 2025 díval na obrazovku počítače a studoval terén argentinských And. Plánoval další horolezeckou výpravu do odlehlé Cordillery del Tigre, kde se krajina zvedá vysoko nad tři tisíce metrů. Mezi skalními hřebeny a ledovcovými pláněmi si všiml něčeho, co do divočiny těchto hor vůbec nezapadalo.
Z ptačí perspektivy satelitních snímků se rýsovaly obrovské kamenné kruhy propojené úzkými chodbami, doplněné pravoúhlými plochami. Vypadaly jako součást promyšleného vzorce. Na zemi v té nadmořské výšce není pitná voda a málokdo sem kdy vkročí. Přesto tam někdo postavil struktury, jejichž pravý tvar lze rozeznat jen shora.
Gobbi se rozhodl vydat na místo. Dvakrát ho zastavilo extrémní horské počasí a náročný terén. Teprve 14. února 2026 se mu společně s horolezci Adriánem Radichem a Gabrielem Orofinem podařilo k záhadnému místu dorazit.
Nízké zídky, které z blízka nic neprozradí
Co vypadalo na satelitním snímku jasně a geometricky, působilo na místě téměř nenápadně. Gobbi našel nízké kamenné zdi postavené tradiční jihoamerickou technikou „pircas", na sucho bez použití malty nebo cementu.
Teprve když porovnal fotografie z terénu se satelitními záběry, začal tušit, jak velký objev právě učinil. Kruhy měřily v průměru mezi 27 a 35 metry. Nebyly to drobné stavby pro domácí potřebu. Šlo o něco mnohem většího.
Dokumentaci a souřadnice předal archeologům Cristině Prieto-Olavarríe a Horaciovi Chiavazzovi, kteří nyní vedou výzkum. „Velikost a složitost struktur okamžitě vynikly. V provincii Mendoza neexistuje žádné srovnatelné archeologické naleziště, a to jak v publikovaných studiích, tak v existujících záznamech,“ říká Prieto-Olavarría.
A tady začíná největší záhada. Nikdo neví, kdo to postavil, kdy a proč.
Obřadní místo, nebo jen symbol?
Lokalita leží ve výšce přes tři tisíce metrů nad mořem, v izolovaném a nehostinném prostředí. Archeologové zatím nenašli keramiku, zbytky jídla ani jiný běžný materiál, který by napovídal, že šlo o trvalé osídlení.
Absence každodenních artefaktů vede vědce k úvahám o ceremonialním nebo symbolickém využití. Mohlo jít o místo, kam lidé přicházeli jen občas? Nebo sloužilo k účelu, který nemá nic společného s běžným životem?
Neobvyklé uspořádání – velké kruhy spojené chodbami – nezapadá do žádného známého archeologického vzorce dříve identifikovaného v Mendoze. Badatelé zvažují možnou souvislost s inckou říší nebo s komunitami, které v Andách žily před inckou expanzí. Chybí však jakýkoliv důkaz, který by struktury spolehlivě datoval.
Archeologové tak narazili na hádanku, která je na nějakou dobu zaměstná. Výzkum omezuje izolovaná poloha struktur a obtížně schůdný terén. Již teď je však jasné, že se vědci pátrání po původu záhadných kruhů hned tak nevzdají.
