Zženštilost Sparťanů pobavila perského krále: Zřejmě kulturní nepochopení

Zapomeňte na mýty o starověkém Řecku, kde ženy byly jen stíny domácností a vojáci si před bitvou lakovali nehty. Archeologické nálezy a historické záznamy odhalují překvapivý pohled na to, jak hluboce byla krása a péče o zevnějšek zakořeněna v každodenním životě i posmrtných rituálech. Dokonce i bohové, zdá se, měli své „beauty rutiny“, jak dnes říkají tzv. influenceři.

Zdá se, že starověcí řečtí autoři ve svých textech opomíjeli ženy a soustředili se spíše na jejich roli hospodyň a matek. Nicméně, tento pohled je v rozporu s uměleckými díly té doby. Malby na vázách a sochy totiž odhalují, že ženská krása byla v antickém Řecku vysoce ceněna a obdivována. Dokonce i samotní bohové, včetně vládce Dia, podléhali půvabu smrtelných žen a často je navštěvovali.

Péče o vzhled hrála v životě starověkých (nejen) žen významnou roli, což dokazují nejen umělecká díla a literární texty, ale i archeologické nálezy, o kterých mimochodem informuje publikace Půvab a sňatek Úděl dívek ve starém Řecku, jež byla vydána při příležitosti stejnojmenné výstavy v Muzeu antického sochařství a architekrury v Litomyšli.

Víc než jen marnivost

Šperky, hřebeny, zrcátka a kosmetické nádobky, které ženy doprovázely na poslední cestě jako součást pohřební výbavy, a vyobrazení těchto předmětů na náhrobních stélách a malovaných nádobách s pohřebními motivy, svědčí o tom, že ženy se o svůj zevnějšek staraly i po smrti. Nicméně, tyto předměty nelze vnímat pouze jako symbol ženské marnivosti, ale spíše jako důkaz toho, že krása a péče o ni byly součástí života i smrti.

„Snaha předstoupit před vládce Podsvětí důstojně a v celé své kráse nebyla vlastní jen ženám. Hérodotos líčí, jakou péči věnovali úpravě svého vzhledu, zejména pak úpravě vlasů, Sparťané před bitvou u Thermopyl - počáteční pobavení perského krále nad jejich zdánlivě zženštilým a nemužným počínáním se mění v úžas, když se od svých poradců dozvídá, že Řekové tak činí v očekávání blížící se smrti,“ přibližují autoři publikace jan Bouzek a Lenka Vacinová.

Přečtěte si také

Řecké báje nám daly pojem "jablko sváru". Avšak málokdo zná celou legendu a kam toto jablko Řecko…

11. 2. 2023

Rituály Sparťanů očima Xerxa I.

Co se týče zmínky o tom, jak se perský král bavil nad zženštilostí Sparťanů, tato informace pochází především od řeckého historika Hérodota. V jeho díle „Dějiny" (5. st. př. n. l.) se objevuje pasáž, kde Xerxés I., perský velkokrál z rodu Achaimenovců vládnoucí od 486 do 465 př. n. l.) reaguje na přípravy Sparťanů před bitvou u Thermopyl. Podle Hérodota Xerxés a jeho doprovod pozorovali Sparťany, jak si upravují vlasy a připravují se na boj. Xerxés se měl nad jejich chováním pobavit, protože mu připadalo zvláštní, že se vojáci před bojem věnují takovýmto „zženštilým" činnostem.

Legendární bitva u Thermopyl byla bitvou mezi řeckými vojáky v čele se Sparťany proti milionové perské armádě krále Xerxa I. Bitva proběhla v srpnu nebo září 480 př. n. l. a Řekové v ní podlehli perské přesile. 

Reakce perského krále by se ale podle historiků dala interpretovat jako projev kulturního nepochopení. Perská a řecká kultura se výrazně lišily. To, co se Peršanům zdálo zženštilé, mohlo mít pro Sparťany rituální význam. Xerxes viděl v péči o vzhled před bitvou slabost, zatímco Sparťané tímto způsobem projevovali svou odvahu. Připravovali se na jistou smrt, a proto se věnovali rituálům, které pro ně měly hluboký smysl.

Přečtěte si také

Spartánská výchova ve starém Řecku. Nemusí se nám to líbit, ale byla do určité míry velmi efektivní

23. 3. 2023

Hérodotova řecká perspektiva

Podobně by se dalo nahlížet na pojetí té doby prostřednictvím autora „Dějin“. Hérodotos byl řecký historik, a proto jeho pohled na perské události může být ovlivněn řeckým úhlem pohledu. Jeho dílo je sice cenným zdrojem pro další generace, ale je třeba k němu přistupovat s kritickým myšlením.

Přečtěte si také

Tajuplný nápoj, který starověkým Řekům umožňoval rozmlouvat s bohy

4. 8. 2023

Posmrtné i božské krášlení ve starověku

„Nemenší pozornost se pak věnovala i úpravě nebožtíků, jejichž těla se omývala, upravovala a natírala vonnými mastmi. Neupravený zevnějšek a rozcuchaná kštice byly společensky přípustné pouze jako výraz zármutku pozůstalých,“ vysvětlují autoři publikace Bouzek a Vacinová.

Ani bohům nejstaršího řeckého básníka Homéra, kteří se tolik podobají lidem, není cizí usadit se před zrcadlem, ač by se zdálo, že toho ve své dokonalosti nemají zapotřebí. Dokonce i jejich motivace bývá velmi lidská, jak je možné se dočíst v Homérově Iliadě z poloviny 8. století před naším letopočtem.