Na Chrudimsku našli 7300 let starou záhadnou studnu. Její technologie předběhla dobu
Dřevěná studna, kterou archeologové objevili v roce 2018 na Chrudimsku, budí pozornost nejen svým stářím, ale také důmyslně propracovanou konstrukcí. Nový výzkum nyní odhalil, že překvapivě nestála u pravěké osady, ale ve volné krajině.
Archeologové na studnu narazili při výzkumu okolí obce Ostrov před stavbou dálnice D35. Dřevěná konstrukce se zachovala díky tomu, že byla po tisíce let ponořená ve vodě a uložená v prostředí bez přístupu kyslíku.
Její stáří se podařilo určit s pomocí dendrochronologie, tedy porovnáváním letokruhů. Výsledky ukázaly, že duby použité na stavbu byly pokáceny přibližně v letech 5256 až 5255 před naším letopočtem. Studna je tak stará zhruba 7300 let a patří k nejstarším známým dřevěným studnám na světě.
Proč studna nestála u vesnice?
Nový výzkum přinesl překvapivé poznatky o jejím umístění. Vědci analyzovali okolní sedimenty, rostlinné zbytky i další biologický materiál, aby zjistili, jak vypadala krajina v době, kdy studna sloužila. Výsledky naznačily, že v okolí nebyl hustý les ani typické prostředí trvalého sídliště. Šlo spíše o otevřenou krajinu s řídkou vegetací. Vědci proto zvažují, že studna mohla být součástí zázemí pro pastevce.
Ti potřebovali zdroj vody nejen pro sebe, ale také pro svá zvířata. Pokud se stáda pohybovala krajinou a lidé s nimi přecházeli mezi různými pastvinami, měla pro ně studna velký význam. Nemuseli být odkázáni pouze na potoky a jiné přírodní zdroje vody.
Stavba, kterou bychom čekali mnohem později
Vědce však od začátku fascinovala především konstrukce studny. Její půdorys měřil přibližně 80 x 80 centimetrů a výška dosahovala 140 centimetrů. Základem byly čtyři dubové rohové sloupky s podélnými drážkami. Do nich řemeslníci zasunuli vodorovná prkna, která vytvořila pevné stěny.
Nešlo tedy o jednoduchou jámu vyztuženou několika kusy dřeva. Stavitelé museli přesně připravit jednotlivé díly a sestavit je tak, aby konstrukce odolávala tlaku okolní zeminy i vodě.
Lidé přitom tehdy ještě neměli železné ani bronzové nástroje. Používali broušené kamenné sekery a další nástroje z kamene, kostí a parohu. Přesto dokázali vyrobit přesné spoje a sestavit konstrukci, která vydržela tisíce let.
Studna je proto důkazem, že neolitické společnosti měly mnohem pokročilejší znalosti práce se dřevem, než jsme si dosud představovali. Stavba vyžadovala zkušenost, plánování a pravděpodobně také spolupráci více lidí.
Archeologové si to vyzkoušeli
Jak náročná taková stavba byla, si odborníci sami vyzkoušeli při výrobě její repliky v Archeoparku pravěku ve Všestarech. Nepoužívali přitom moderní nářadí, ale kopie nástrojů, které měly k dispozici neolitické společnosti. Museli opracovat dubové dřevo, připravit jednotlivé části a přesně je sestavit do výsledné konstrukce. Video z experimentu ukazuje, že nešlo o jednoduchou práci:
Záchrana dřeva trvala několik let
Když archeologové studnu odkryli, nemohli ji jednoduše vyzvednout a vystavit. Dřevo, které bylo po tisíciletí ponořené ve vodě, je totiž po vyjmutí velmi křehké. Bez odborného ošetření by mohlo rychle popraskat a ztratit svůj původní tvar.
Proto následovala náročná konzervace. Dřevěné části byly postupně ošetřovány roztokem sacharózy, tedy běžného cukru. Ten pomáhá nahradit vodu v buněčné struktuře dřeva a brání jeho zhroucení při vysychání.
Po několika letech odborné práce se podařilo vzácnou konstrukci zachovat. Studna se následně dostala do sbírek Východočeského muzea v Pardubicích.