Mona Lisa: Tajemný je nejen její úsměv, ale také se doposud neví, kdo tato krásná žena byla

Obraz Mona Lisa patří k nejslavnějším uměleckým dílům v historii. Malba tohoto mistrovského nadčasového díla je provedena olejem na desce z topolového dřeva, a to s využitím techniky sfumato, která byla v té době naprosto inovativní.

Portrét, jehož autorem je Leonardo da Vinci, představuje velice krásnou, avšak poněkud záhadnou usmívající se ženu. Jaká se vlastně za úsměvem skrývá emoce? Jen da Vinci sám mohl vědět, zda její tajemný až podmanivý úsměv je smutný, anebo vyjadřuje radost. O tuto skutečnost se po dlouhou dobu přou mnozí vědci světového věhlasu.

Přečtěte si také

Mona Lisa: skryté detaily jednoho z nejslavnějších obrazů v historii

22. 3. 2021

Kromě odborného pohledu a zkoumání vystavili celou řadu laických i odborných respondentů určité zkoušce. Ti měli podle několika stejných obrazů, přičemž na některých upravili koutky úst této ženy směrem nahoru i dolů, určit, zda úsměv je šťastný, smutný, bolestný či nicneříkající. A mezi těmito obrazy byl vložen i originál. A 97 % dotazovaných se shodlo na tom, že úsměv Mony Lisy je šťastný. Tohle posouzení ovšem nemá žádný seriózní podklad. Úsměv byl vyhodnocen na subjektivním pocitu účastníků. Vědci byli ale poměrně překvapeni, neboť předpokládali, že výsledek bude spíše nerozhodný.

Nepolapitelný úsměv Mony Lisy

Kanadský tým vědců přišel na základě svých zkoumání s informací, že úsměv patří ženě, která je před porodem nebo krátce po něm. Díky moderní laserové analýze zjistili, že Mona Lisa byla původně zahalena závojem guarnello. A ten nosívaly buď ženy těhotné, anebo ty, co právě porodily. Dále experti při analýze zjistili, že mistr Leonardo v průběhu malby měnil některé detaily. Portrét byl původně prostovlasý, a závoj byl domalován až později. Byl prý tak jemný, že ho experti kvůli popraskanému laku a již ztmavlé barvě obrazu za závoj původně nepovažovali. Ovšem teorie o závoji nebyla nijak potvrzena, takže je pouze spekulativní.

Naproti tomu někteří američtí vědci se přiklánějí k teorii, že výraz je projevem onemocnění štítné žlázy. Tajuplný úsměv by mohl být způsoben svalovou nedostatečností, která hypertyreózu provází. Francouzský spisovatel Theophille Gautier se o obrazu vyjádřil takto:

Podivná bytost, jejíž pohled sliboval neznámé rozkoše…

Kdo byl modelem portrétu

A kdo vlastně byla žena, kterou umělec tak mistrně ztvárnil? Tradičně se uvádí, že se jedná o Lisu Gherardini del Giocondo, ženu florentského obchodníka, jenž ji nechal portrétovat po narození jejich prvního dítěte. Avšak existuje ještě dalších šest teorií o vzniku obrazu. Jedna z nich předpokládá, že by to mohla být i Leonardova matka. A někteří historikové umění jdou ještě dál – mnozí z nich věří, že obraz je autoportrétem samotného Leonarda da Vinciho, převedený do ženské podoby. Jiní historici zase tvrdí, že umělec vyobrazil Giana Giacoma Caprottiho, nazývaného Salai, svého spolupracovníka a snad i milence.

Italský Národní výbor pro kulturní dědictví zkoumá možnost rekonstrukce da Vinciho tváře pomocí moderních technologií, aby se mohlo prověřit, zda se podobá Moně Lise. Ani vědecká obec se však nevzdává. Prozkoumávají ostatky nalezené v místech, kde byla pravděpodobně Lisa Gherardini pohřbena. Byla odtud již vyzvednuta kostra ženy, ale po srovnání DNA s potomky rodu se ukázalo, že se o Lisu nejedná. Tak snad budoucnost přinese optimističtější poznatky.

Neuvěřitelně cenné mistrovské dílo

Obraz není mimořádný jen úsměvem ženy, ale také tím, že ta se na vás stále dívá, ať dílo sledujete v jakémkoliv úhlu čili udržuje s vámi stálý oční kontakt. Leonardo da Vinci namaloval obraz hned v prvních letech 16. století a údajně se od něj nikdy neodloučil. Když da Vinci prchal z Říma, vzal si ho s sebou do Francie. Tam roku 1519 zemřel. Před svou smrtí ovšem ještě prodal obraz francouzskému králi Františkovi I. Ten ho nejprve umístil ve Fontainebleau a později ve Versailles.

Dnes patří obraz do majetku francouzské vlády, umístěn je v pařížském Louvru a je jeho největším pokladem. V madridském Museo del Prado se nachází zrestaurovaná kopie, kterou podle předpokladů vytvořil Leonardův žák.