Co čeká lidstvo v následujících 100 letech: Pesimistická předpověď vizionáře Davida Attenborougha

V roce 2011 poskytl rozhovor časopisu Radio Times, v němž se ho novináři ptali, zda je ohledně budoucnosti planety optimistou, nebo pesimistou. Odpověděl, že se přiklání spíše k druhé možnosti. Podle něj není pochyb o tom, že se situace bude zhoršovat. Ne že by snad očekával úplné vyhynutí lidstva. Varoval ale, že rostoucí počet obyvatel bude stále více zatěžovat planetu a životní podmínky jednotlivých lidí se budou zhoršovat.

Na Zemi bude stále méně prostoru pro přírodu

Jedním z hlavních problémů je podle Attenborougha rostoucí lidská populace. Každý další člověk potřebuje bydlení, potraviny, vodu, energii a další zdroje. Ty ale nejsou neomezené. Nová města, silnice a zemědělská půda vznikají často na místech, kde dříve byly lesy, mokřady nebo přirozené prostředí divokých zvířat.

Attenborough na tento problém upozorňoval také v rozhovoru pro Open University. Připomněl, že lidé si z planety postupně zabírají stále větší část zdrojů a ostatním živým organismům ponechávají méně prostoru. Nejde přitom jen o to, že některé druhy zvířat zmizí. Příroda zajišťuje také fungování systémů, bez kterých se neobejde ani lidská společnost.

Lesy zadržují vodu, pomáhají regulovat klima a poskytují prostředí mnoha druhům. Hmyz opyluje rostliny, na kterých závisí část světové produkce potravin. Oceány zase ovlivňují klima a představují důležitý zdroj obživy pro miliony lidí. Pokud se tyto systémy naruší, následky se neomezí pouze na přírodu.

Hlad a nedostatek vody zasáhnou další oblasti

Dalším problémem je změna klimatu. Vyšší teploty, dlouhá období sucha a extrémní počasí komplikují zemědělství v mnoha částech světa. Některé oblasti mohou mít stále větší potíže s pěstováním plodin, na kterých jsou místní obyvatelé závislí.

Zvlášť ohrožené jsou regiony, které už dnes trpí nedostatkem vody. Pokud se budou sucha prodlužovat a zásoby podzemní vody budou dál klesat, může být obtížnější zajistit dostatek potravin i základní potřeby obyvatel. Nedostatek zdrojů navíc může zvyšovat napětí mezi jednotlivými oblastmi a státy.

Attenborough upozorňuje také na stav oceánů. Během natáčení dokumentu Modrá planeta se v roce 1998 potápěl u korálového útesu a místo pestrého podmořského života spatřil rozsáhlé plochy odumřelých korálů. Právě tato zkušenost patřila k okamžikům, kdy si naplno uvědomil rozsah změn, které člověk na planetě způsobil.

Oteplování vody vede k bělení korálů a může způsobit jejich odumírání. Korálové útesy přitom poskytují útočiště obrovskému množství mořských organismů a pomáhají udržovat potravní řetězce. Jejich úbytek proto může zasáhnout také rybolov a lidi, kteří jsou na něm závislí.

Šesté hromadné vymírání už možná probíhá

Přírodovědec opakovaně varuje také před rychlým úbytkem živočišných a rostlinných druhů. V dokumentu Život na naší planetě (A Life on Our Planet) ukazuje, jak výrazně se během jeho života změnila příroda. Za hlavní příčiny označuje ničení přirozeného prostředí, nadměrnou spotřebu a lidské zásahy do ekosystémů.

Vědci hovoří o možnosti šestého hromadného vymírání. Předchozí podobné události v historii Země vedly k zániku velkého množství druhů. Tentokrát je ale hlavním viníkem lidská činnost. Neznamená to, že všechna zvířata zmizí během několika desetiletí. Jde o postupný proces, který však může mít dlouhodobé následky pro fungování celé planety.

Attenborough přesto nevěří, že je všechno ztraceno

Přestože jeho varování působí pochmurně, Attenborough nenabízí pouze obraz beznadějné budoucnosti. V dokumentu Život na naší planetě ukazuje také cestu, jak situaci změnit. Za důležité považuje obnovu lesů a dalších přírodních oblastí, ochranu oceánů, omezení závislosti na fosilních palivech a šetrnější hospodaření s půdou.

Jedním z jeho hlavních návrhů je návrat divoké přírody do míst, odkud ji člověk vytlačil. Takzvaný rewilding může pomoci obnovit přirozené ekosystémy a vrátit prostor rostlinám i živočichům. Podle Attenborougha se planeta dokáže zotavit, pokud jí lidé přestanou zneužívat.

Ve filmu dokonce ukazuje Černobylskou oblast, která se po jaderné havárii a následném odchodu lidí postupně proměnila v útočiště divokých zvířat. Je to jeden z příkladů, jak rychle si příroda dokáže vzít zpět prostor, který jí člověk přestal zabírat.

Jeho největší obava tedy nespočívá v tom, že by Země jako planeta přestala existovat. Přežije nás i naše civilizace. Otázkou je, v jakých podmínkách budou žít lidé, kteří přijdou po nás. A zda jim zanecháme svět, ve kterém budou mít dostatek vody, potravin a prostoru pro důstojný život.