Jak fungovaly pasti v egyptských pyramidách. Narušitelé klidu mohli v chodbách uvíznout navždy
Foto: Pexels
3 min
Padající balvany, otrávené šipky a propadliště s hroty patří do světa dobrodružných filmů. Je ale pravda, že stavitelé pyramid si dali na ochraně královských hrobek záležet. Jen k tomu používali jiné prostředky.
Reklama
Egyptští faraoni si nechávali do hrobek ukládat obrovské bohatství. Zlaté šperky, drahocenné nádoby, nábytek i předměty, které měli potřebovat v posmrtném životě. Pro zloděje takové pohřební komory představovaly mimořádně lákavý cíl. Egypťané proto hledali způsoby, jak jim přístup do pohřebních místností co nejvíce ztížit.
Tajný vstup
Jedním z nejlepších příkladů je Chufuova pyramida v Gíze, známá také jako Velká pyramida. Její skutečný vchod se nachází na severní straně monumentu a původně byl zakrytý vápencovým obložením. Zvenčí tak nebylo snadné poznat, kudy se dostat dovnitř.
Ani nalezení vstupu ovšem neznamenalo, že měl člověk vyhráno. Vnitřní chodby byly navrženy tak, aby přístup k pohřebním prostorám nebyl jednoduchý. Některé části vedly hluboko do skalního podloží, jiné stoupaly vzhůru k prostorám uvnitř pyramidy. Bylo to temné bludiště, kde se člověk mohl snadno ztratit.
V podzemí se pak nachází nedokončená komora se záhadnou prohlubní vytesanou do podlahy. Není jisté, zda šlo o záměrně nastraženou past. Podobné prohlubně či šachty však mohly vetřelce v pyramidě navždy uvěznit se zlomenými údy, ať už šlo o záměr stavitelů, či nikoli.
Žulové zátarasy
Zvláštní systém se nacházel v oblasti stoupající chodby. Její část byla uzavřena masivními žulovými bloky, které měly zabránit dalšímu postupu směrem k pohřebním prostorám.
Žula byla pro tento účel vhodným materiálem. Je velmi tvrdá a její opracování jednoduchými nástroji představovalo náročnou práci. Zloději se tak nemohli spoléhat na sílu paží.
Pyramidy ovšem nebyly nedobytné. Vykradači si často poradili po svém. Pokud kamennou zábranu nedokázali odstranit, pokusili se třeba prokopat okolní zdivo a dostat se do další části chodby jinou cestou.
Pomáhaly i kletby a strach z trestů
Egypťané se nespoléhali pouze na fyzické zabezpečení. Důležitou roli hrála také náboženská víra. Na některých hrobkách se objevovaly nápisy varující před narušením posvátného místa. Zlodějům měly připomínat, že se nedopouštějí obyčejné krádeže, ale zasahují do světa mrtvých a urážejí bohy.
Kdo se rozhodl vykrást královskou hrobku, riskoval také velmi tvrdý trest. Krádež pohřební výbavy nebyla vnímána jako obyčejný majetkový delikt. Šlo o závažný zločin proti panovníkovi a náboženskému řádu.
Nejtěžším trestem bylo nabodnutí na kůl, "lehčí" variantou pak useknutí nosu a uší, které zloděje nejen zmrzačilo, ale i označilo.
Nenechavce přesto nic neodradilo
Dnešní archeologové nemají důkazy o tom, že by Egypťané v pyramidách instalovali důmyslné mechanismy známé z dobrodružných filmů. Jejich hlavní strategií bylo ukrýt vstup, zablokovat chodby, ztížit orientaci a vytvořit překážky, jejichž překonání vyžadovalo čas a značné úsilí.
Opatření však nakonec nestačila. Mnoho egyptských královských hrobek bylo vykradeno už ve starověku. Stavitelé pyramid tak sice dokázali vytvořit mimořádně důmyslné zabezpečení, ale proti odhodlaným zlodějům nakonec nebylo stoprocentně účinné.
