Člověk se může v budoucnosti rozdělit do několika různých druhů, tvrdí evoluční teorie

Člověk se stále vyvíjí, jen to nepozorujeme

Maďarský evoluční biolog Ádám Kun se v odborné studii publikované v časopise Biologia Futura v lednu 2023 zabýval otázkou, zda se člověk stále vyvíjí. Moderní medicína, očkování a lepší životní podmínky výrazně snížily úmrtnost, takže by se mohlo zdát, že přirozený výběr ztratil význam. Evoluce ale nefunguje pouze tak, že nejsilnější jedinci přežijí a ostatní zahynou.

Mění se také četnost jednotlivých genetických variant v populaci. Do hry vstupují nové mutace, migrace, náhodné genetické změny i rozdíly v počtu potomků. Některé vlastnosti mohou být výhodné v určitém prostředí, jiné v odlišných podmínkách. Člověk se proto vyvíjí i dnes, jen změny obvykle nejsou natolik výrazné, abychom je poznali pouhým pohledem.

Příkladem jsou lidé žijící ve vysokých nadmořských výškách. Obyvatelé Tibetu, And nebo Etiopské vysočiny se geneticky přizpůsobili prostředí, kde je ve vzduchu méně kyslíku. Každá z těchto populací přitom využila trochu jiné biologické mechanismy. Také schopnost trávit mléčný cukr v dospělosti je výsledkem evoluční změny, která se rozšířila v populacích s dlouhou tradicí chovu dobytka.

V minulosti žilo na Zemi několik lidských druhů současně

Představa, že by se lidstvo mohlo rozdělit, má historické opodstatnění. Rod Homo totiž po většinu své existence nezahrnoval pouze jeden druh. Vedle našich předků žili například neandertálci a denisované. Jejich vývojové linie se od sebe oddělily, ale hranice mezi nimi nebyly úplně neprostupné. Když se jejich populace znovu setkaly, docházelo také ke křížení.

Důkazy máme přímo v současném lidském genomu. Lidé s předky mimo Afriku mají zpravidla přibližně dvě procenta neandertálské DNA. Některé populace v Asii a Oceánii nesou také genetické dědictví denisovanů. Různé lidské linie tedy mohly existovat vedle sebe, vyvíjet se odlišně, a přesto si předávat část genetické výbavy.

Zajímavý pohled na mnohem starší historii přinesla také studie zveřejněná v březnu 2025 v časopise Nature Genetics. Vědci z Cambridge analyzovali genetická data současných lidí a dospěli k závěru, že naši předkové nepocházeli z jediné souvislé populace. Přibližně před 1,5 milionu let se dvě starší populace oddělily a vyvíjely samostatně. Znovu se geneticky promísily asi před 300 tisíci lety. Jedna z nich přispěla přibližně 80 procenty a druhá 20 procenty genetického původu dnešního člověka.

Mars by mohl přinést další evoluční větev

Podle Kuna by zásadní změnu mohl přinést okamžik, kdy lidé začnou zakládat trvalé osady mimo Zemi. Každá nová kolonie by si s sebou odvezla pouze část genetické rozmanitosti lidstva. I kdyby na jinou planetu odcestovaly tisíce nebo desetitisíce lidí, jejich genetická výbava by nebyla úplnou kopií té pozemské.

V malé a izolované populaci se navíc mohou některé genetické varianty náhodně rozšířit, zatímco jiné postupně zmizí. Biologové tento proces označují jako genetický drift. Současně by na kolonisty působily odlišné podmínky prostředí. Nižší gravitace, kosmické záření nebo jiné složení atmosféry by mohly v dlouhodobém měřítku vytvářet nové selekční tlaky.

Pokud by mezi pozemšťany a obyvateli vzdálených kolonií po velmi dlouhou dobu nedocházelo k rozmnožování, jejich vývojové linie by se mohly stále více vzdalovat. Jednoho dne by rozdíly mohly být tak velké, že by už nešlo o dvě populace téhož druhu, ale o druhy samostatné.

Nový druh nevznikne přes noc

Vznik nového druhu ovšem není jednoduchá záležitost. Neznamená to, že se lidé na Marsu po několika stovkách let začnou výrazně lišit vzhledem nebo že se jim narodí potomci, kteří už nebudou moci mít děti s pozemšťany. Speciace, tedy proces vzniku nového druhu, může podle evolučních biologů trvat miliony let.

Kun proto zdůrazňuje, že v dohledné budoucnosti žádný nový lidský druh očekávat nemůžeme. Zatím jsme jediným žijícím druhem rodu Homo a není jisté, zda se někdy znovu objeví další. Pokud se ale lidstvo skutečně rozšíří do vesmíru a jeho jednotlivé populace zůstanou po velmi dlouhou dobu oddělené, evoluce může pokračovat několika různými směry.

Lidé na Zemi by tak jednou mohli mít na jiných planetách velmi vzdálené příbuzné, kteří by už nebyli příslušníky stejného biologického druhu