Na kterých místech světa by lidstvo mohlo přežít kolaps civilizace
Foto: Shutterstock
4 min
Co když se najednou zastaví mezinárodní obchod, přestanou fungovat dodavatelské řetězce a výpadky elektřiny ochromí průmysl i komunikaci? Existují na Zemi místa, kde by lidé měli větší šanci takovou katastrofu zvládnout? Vědci se pokusili najít oblasti, které by dokázaly odolat globálním hrozbám.
Reklama
Výhodu mohou mít ostrovy
V srpnu 2026 vyšla v odborném časopise Global Challenges studie, která se zabývala otázkou, které oblasti světa by měly nejlepší předpoklady odolat katastrofám s globálním dosahem. Nezaměřili se přitom jen na jednu konkrétní hrozbu. Posuzovali například jadernou válku, ničivou sopečnou erupci, dopad kosmického tělesa, pandemii, rozsáhlé kybernetické útoky nebo výpadky energetické infrastruktury.
Výsledek není seznamem několika míst, kam by se lidstvo mohlo v případě konce světa jednoduše přestěhovat. Ukazuje spíš, jaké vlastnosti mohou rozhodovat o tom, zda společnost přežije těžkou krizi a dokáže dál fungovat. Mezi nejdůležitější patří geografická izolace, schopnost vypěstovat dostatek vlastních potravin, kvalitní státní správa a odolná infrastruktura.
Ostrovní státy mají v některých ohledech náskok. Pokud se světová krize rozšíří přes hranice, moře může zpomalit příliv nakažlivé nemoci, uprchlíků i dalších následků katastrofy. Ostrovní poloha ale sama o sobě nestačí. Země musí mít také dostatek zdrojů a schopnost zajistit základní potřeby obyvatel bez nepřetržitého dovozu.
Austrálie vede, Nový Zéland má slabá místa
Z posuzovaných zemí vychází nejlépe Austrálie. Podle autorů studie vykazuje odolnost napříč nejširším spektrem zkoumaných katastrof. Má rozsáhlé zemědělské oblasti, různé klimatické podmínky, vlastní energetické zdroje i velké území, na kterém lze rozložit výrobu a zásobování.
Zvláštní postavení má také Tasmánie, ostrovní stát patřící k Austrálii. Má mírné klima, zemědělskou produkci a vlastní zdroje energie. V některých scénářích by tak mohla představovat útočiště i uvnitř samotné Austrálie.
Dobře vychází rovněž Nový Zéland. Je vzdálený od velkých světových center, má úrodnou půdu a dokáže vyrobit značnou část potravin pro vlastní obyvatele. Právě jeho izolace by však mohla být zároveň problémem. Moderní zemědělství potřebuje paliva, stroje, náhradní díly a průmyslové vstupy, které Nový Zéland z velké části získává ze zahraničí. Pokud by se mezinárodní obchod na delší dobu zastavil, samotná úrodná půda by nestačila.
Mezi další oblasti s příznivými předpoklady patří Argentina, Brazílie a Uruguay. Leží na jižní polokouli, mají rozsáhlou zemědělskou produkci a v některých scénářích by mohly být méně zasaženy následky katastrof, které by tvrdě dopadly na severní část planety. Jejich slabinou jsou ale například sociální nerovnosti, politická nestabilita nebo závislost na obchodních vztazích.
Island automaticky bezpečným útočištěm není
Na první pohled by se mohl zdát ideální také Island. Je odlehlý, má vlastní geotermální energii a zkušenosti se životem v náročných přírodních podmínkách. Jenže právě jeho poloha na severu může být nevýhodou při katastrofě, která by výrazně ochladila planetu. V případě takzvané nukleární zimy by se totiž severní polokoule mohla potýkat s výraznějším poklesem teplot a nedostatkem slunečního světla.
Rozporuplně vychází také Švýcarsko. Nemá sice výhodu ostrovní izolace, ale hornatý terén může některé oblasti chránit před následky určitých katastrof. Země má navíc kvalitní infrastrukturu, fungující instituce a vlastní vodní energetiku. Její slabinou je menší rozloha a závislost na dovozu některých surovin a výrobků.
Autoři studie upozorňují, že každá výhoda má svou odvrácenou stranu. Ostrov se může snadněji uzavřít před pandemií, ale při přerušení obchodu mu mohou chybět průmyslové kapacity a náhradní díly. Země s velkou zemědělskou produkcí zase nemusí mít dostatečně stabilní politické a společenské prostředí, aby dokázala potraviny spravedlivě rozdělit.
Tajný kout planety, kam by se lidstvo mohlo schovat a čekat, až nebezpečí pomine, prakticky neexistuje. Rozhodující bude, zda si jednotlivé společnosti dokážou udržet výrobu potravin, energie, základních léků a důležitých součástek. A také zda budou mít dostatečně stabilní instituce a schopnost spolupracovat.
