Satelitní snímky odhalily na Sahaře 280 obřích staveb. Jsou starší než egyptské pyramidy
Foto: Shutterstock
3 min
Sahara vydala další tajemství. Satelitní snímky odhalily v odlehlé oblasti na severovýchodě Súdánu stovky monumentálních kamenných staveb. Z výšky připomínají obří kruhy a některé mají průměr přes 80 metrů.
Reklama
Výzkum se zaměřil na oblast zvanou Atbai, která leží mezi údolím Nilu a Rudým mořem. Je to velmi rozlehlá a obtížně přístupná část východní Sahary. Právě proto zůstávala z archeologického hlediska dlouho málo prozkoumaná.
Z vesmíru vypadaly jako podivné kruhy v poušti
Mezinárodní tým vedený archeologem Julienem Cooperem z australské Macquarie University využil satelitní snímky k systematickému prohledávání rozsáhlého území. Pomáhaly mu také záběry dostupné prostřednictvím Google Earth a Bing Maps.
Výsledkem bylo zmapování celkem 280 monumentálních kamenných objektů. Dvacet z nich bylo známých již z dřívějších průzkumů, dalších 260 se podařilo identifikovat nově.
Stavby mají kruhový půdorys a tvoří je kamenné ohrady, uvnitř kterých se nacházejí pohřby. Jejich průměr se pohybuje přibližně od pěti do 82 metrů. Největší tedy zabírají plochu, kterou si lze představit jako menší náměstí.
Nejde přitom o jednotlivé náhodně rozmístěné hrobky. Archeologové zjistili, že se stavby vyskytují v rozsáhlých skupinách a vytvářejí jakousi "pohřební krajinu".
Kdo stavby vybudoval a komu sloužily?
Podle archeologů je vytvořily kočovné pastevecké společnosti, které v oblasti žily ve čtvrtém a třetím tisíciletí před naším letopočtem. Jejich vznik tak spadá do období, kdy se v Egyptě teprve formovala faraonská civilizace.
Některé podobné stavby už archeologové v minulosti prozkoumali přímo v terénu. Například v lokalitách Wadi Khashab, Wadi el-Ku a Bir Asele nalezli lidské kosterní pozůstatky společně s kostmi skotu, ovcí a koz.
To je důležitá stopa. Naznačuje, že pohřbívání nebylo jen osobní záležitostí jednotlivých rodin. Zvířata měla pro pastevecké společnosti obrovský význam a jejich přítomnost v hrobech mohla souviset s postavením zemřelých i představami o posmrtném životě.
Některá pohřebiště mají navíc zvláštní uspořádání. Uprostřed se nachází hlavní hrob a kolem něj další pohřby. Vědci se domnívají, že v centrálním místě mohl být uložen významný člen komunity, například náčelník nebo jiná společensky důležitá osoba.
Sahara tehdy vypadala úplně jinak
Dnes Saharu vidíme jako nekonečné písečné pláně a nehostinné kamenité pouště. Před několika tisíci lety však byla situace výrazně odlišná. V oblasti se nacházely vodní zdroje, sezónní jezera a pastviny, které umožňovaly život početným skupinám lidí i jejich stádům.
Právě v blízkosti někdejších vodních zdrojů, vyschlých říčních koryt a míst vhodných k pastvě se mnoho pohřebních staveb nachází. Jejich rozmístění tak pomáhá rekonstruovat, kde se dávné komunity pohybovaly a jak krajinu využívaly.
Postupné vysychání Sahary změnilo podmínky k životu a přimělo pastevce hledat nové oblasti. Jejich kamenné památky však v poušti zůstaly a po tisíciletí čekaly na své objevení.
