Otrokářství bylo v Čechách mnohem déle, než jsme si mysleli. Navíc pomáhalo plnit státní pokladnu

Využívání práce nesvobodných

V kvantitativní klasifikaci Orlanda Pattersona lze raně středověké Čechy považovat za rozsáhlou otrokářskou společnost. Omezená tržní směna vedla k rozvoji alternativního systému zásobování raných státních elit prostřednictvím sofistikovaného systému „organizace služeb“ založeného na práci nesvobodných, kteří měli v jedenáctém a dvanáctém století specifické povinnosti.

Počátky středověkého otroctví

Počátky tohoto typu středověkého fungování společnosti lze zasadit nejpozději do desátého století. Podobné mechanismy fungovaly v Maďarsku i Polsku. Na rozdíl od západní Evropy jsou v českých zemích do poloviny 12. století doloženy pouze malé soukromé statky. Hlavním formálním vlastníkem nesvobodných žen a mužů byl kníže, který některé z nich daroval církevním institucím.

Přečtěte si také

Těžký život otroků ve starém Římě. Byli pouhým majetkem

30. 1. 2023

Úpadek otroctví

Instituce otroctví upadla v českých zemích ve druhé polovině 12. století. Lze diskutovat o tom, zda je pozice nesvobodných přesně popsána pojmem otrok: právní kategorizace nutně neodpovídala skutečné společenské situaci.

Rozdíl v životní úrovni

Můžeme však předpokládat, že v životních podmínkách nesvobodných a jejich polosvobodných a svobodných sousedů nebyl žádný významný rozdíl. Některé právně nesvobodné osoby jsou dokonce uváděny jako obchodníci, a proto by mohly prosperovat lépe než jejich svobodní kolegové. To je hlavní důvod, proč „otroctví“ nezanechalo znatelné stopy v archeologických pramenech. Neexistují žádné známky záměrné binární artikulace právního stavu (svobodného a nesvobodného) v pohřebních zvycích. Hroby přitom poukazují hned na několik aspektů osobnosti, jako je pohlaví, věk, původ, náboženství a sociální postavení. Dosud nebyla identifikována žádná specifická „otrocká“ architektura (např. tábory otroků) ani hmotná kultura.

Christianizace omezila otrokářství

České země byly od svých počátků nepochybně zapojeny do „mezinárodního“ obchodu s lidskou bídou. Zásadní otázkou je jeho rozsah a ekonomický význam. Česká knížata jedenáctého a dvanáctého století rozhodně nebyla „barony obchodu s otroky“, jako byli beninští králové z osmnáctého století. Úspěšná vojenská tažení mohla čas od času přivést do Čech davy zajatců, ale těžko můžeme hovořit o systematickém zotročování stovek lidí ročně. Poslední velký prodej zajatců do zahraničí je zmiňován v roce 1039. Zdá se, že po tomto datu byla většina válečných zajatců zadržována pro potřeby místního hospodářství. V té době již byli všichni potenciální čeští nepřátelé christianizováni, což nepochybně omezovalo otrokářství. Někteří vědci uvádějí, že v desátém století Židé vyváželi z Prahy do al-Andalusu tisíce otroků. Obchod s otroky nezanechal v archeologických záznamech z českého území žádné konkrétní stopy (např. železné okovy nebo tábory otroků), což se zdá být téměř obecným vzorem. Často se má za to, že zisky z otrokářství se financovala armáda, která umožnila vznik raného českého státu.

Přečtěte si také

Židé to neměli ve středověku lehké. Vyvražďování ve jménu zdraví i peněz

10. 1. 2023

Za knížete Boleslava I.

Kníže Boleslav I. (935–967/972) zahájil rozsáhlé tažení, při kterém zásoboval přemyslovské Čechy ohromným množstvím otroků, z nichž plynuly také značné zisky. Obchod s otroky mohl být také důležitý pro získání prestižního zboží vytvářejícího sociální hranice. Lze předpokládat, že Boleslavova vojenská moc byla založena především na místních družinách, které existovaly již v devátém století, nikoliv na otrocích. Zdá se, že masová koncentrace činností zpracování železa v okolí Prahy na přelomu devátého až dvanáctého století souvisela především s řízenou výrobou zbraní, které nebylo nutné nakupovat ze zahraničí.

Přečtěte si také

Cesta ke svobodě římského otroka nebyla snadná, ani poté však nebyla svoboda absolutní

24. 3. 2023

Potřebný další výzkum

Závěrem lze říci, že bez dalších písemných informací nejsme schopni kvantifikovat rozsah nesvobodné práce v místní ekonomice nebo prokázat existenci „mezinárodního“ obchodu s otroky. Archeologické důkazy cizích mincí a artefaktů mohou prokázat dálkové obchodní kontakty, ale není jisté, za co přesně byly vyměněny. Kromě toho jsou numismatické důkazy hluboce ovlivněny intenzitou hromadění napříč regiony a možností, že došlo k roztavení cizích mincí. Archeologie tak může pomoci spíše identifikovat elity než kategorizovat lidi z nižších vrstev společnosti a odhalovat jejich přesuny.