Oceán má své černé díry. Agulhaské prstence jsou obří víry, které pohltí vše v dosahu
Foto: shutterstock
4 min
Obrovské vodní víry o průměru přes 150 kilometrů se chovají přesně jako jejich vesmírné sestry. Vědci odhalili, že tyto rotující trychtýře fungují jako dokonalé pasti, z nichž neunikne nic živého ani mrtvého.
Reklama
Když oceán napodobí vesmír
Představte si obří vír široký přes 150 kilometrů, který se pomalu točí uprostřed jižního Atlantiku. Vše, co se dostane do jeho dosahu, začne kroužit v nekonečné spirále. Mikroorganismy, plastový odpad, ropné skvrny i teplá slaná voda, nic z toho už nikdy neunikne ven. Přesně takhle fungují oceánské Agulhaské prstence, které vznikají u jižního cípu Afriky.
Tým vědců z ETH Zurich a University of Miami zjistil něco znepokojivého: tyto vodní útvary se chovají matematicky identicky jako černé díry ve vesmíru. George Haller, profesor nelineární dynamiky, a jeho kolega Francisco Beron-Vera z University of Miami publikovali svůj objev v prestižním Journal of Fluid Mechanics.
Roky se odborníci domnívali, že obří víry transportují teplo a sůl směrem k severu. Nikdo ale netušil, proč jsou tak stabilní a co přesně drží jejich obsah uvnitř. Proč se voda z těchto rotujících útvarů nemísí s okolním oceánem? A jak moc ovlivňují biodiverzitu nebo dokonce rychlost tání polárních ledovců?
Spirála, ze které není úniku
Odpověď přinesla až analýza satelitních snímků. „Z ptačí perspektivy bylo snadné pozorovat, jak jsou oddělené od hlavního systému oceánských proudů,“ říká George Haller. „Jsou impozantní. Pomalu se otáčí a pohlcují vše, co se k nim přiblíží.“
Právě toto pozorování přivedlo výzkumníky k odvážnému srovnání s vesmírnými černými dírami. Když vědci vytvořili počítačové modely chování těchto vírů, matematické vzorce ukázaly překvapivou shodu. „V Einsteinově teorii relativity je popisována tzv. fotonová koule. Jde o místo, které je tvořeno uzavřenými světelnými drahami, kde se fotony spirálovitě točí kolem díry. Podobné bariéry jsme našli i ve vodě,“ vysvětluje Haller.
Veškerá tekutina uvnitř víru se pohybuje v uzavřených smyčkách, které tvoří neviditelnou bariéru. Nic z toho, co se jednou dostane dovnitř, už nemůže uniknout ven. Toto zjištění bylo pro tým zcela nečekané, oceánské proudy se totiž běžně mísí a vyměňují svůj obsah s okolní vodou. Tyto víry ale fungují jako izolované vodní ostrovy, které putují oceánem jako obří uzavřené kontejnery.
Taxi pro odpad i teplo, které mění klima
Stabilita těchto oceánských útvarů z nich dělá extrémně účinný dopravní prostředek. Agulhaské prstence transportují nejen mikroorganismy a živiny, ale také lidský odpad, plastové sáčky, zbytky ropy a chemikálie. Především ale přenášejí obrovské množství teplé a slané vody s odlišným chemickým složením než okolní oceán.
A právě tady nastává problém pro meteorology. „Ukázalo se, že víry mohou nejen nechtěně znečišťovat životní prostředí, ale především ovlivňují klima. To meteorologové dodnes nebrali v úvahu,“ říká profesor George Haller. Pokud tyto víry transportují teplo na sever rychleji a efektivněji, než se dosud myslelo, mohou zásadně měnit teplotní bilanci celých regionů.
Ještě znepokojivější je další hypotéza: „Také je možné, že podporují tání ledovců,“ dodává Haller. Pokud teplá voda uzavřená ve vírech doputuje až k polárním oblastem, může urychlit rozpad ledových mas. To by znamenalo, že oceánské černé díry hrají roli v globálním oteplování, o které jsme dosud nevěděli.
Objev matematické podobnosti mezi oceánskými víry a vesmírnými černými dírami tak není jen akademickou kuriozitou. Je to varování, že v oceánech existují mechanismy, které dosud unikaly pozornosti klimatologů. A tyto mechanismy mohou mít daleko větší dopad na naši budoucnost, než jsme si dokázali představit.
