Idealizovaná minulost aneb Mizerná kvalita socialistických potravin
Foto: utima / Depositphotos
3 min
Zaslechli jste někdy něco o tom, že dříve byly potraviny kvalitnější? Pravděpodobně ano. Objektivní fakta hovoří spíš o opaku. Jak to tedy s potravinami v minulosti skutečně bylo?
Reklama
Osmdesátá léta a nabídka potravin
Chceme-li popsat potraviny z osmdesátých let, musíme začít u jejich nabídky. Ta byla samozřejmě nesrovnatelně menší než dnes. Z toho také plyne, že prakticky všichni lidé jedli v té době téměř stejně. V dnešní době lze každou potravinu sehnat v obchodech v několika různých verzích, které se od sebe liší jak chutí, tak objektivními parametry z hlediska složení, energetického obsahu apod.
Je proto obtížné srovnání s minulostí vůbec dělat. Budeme srovnávat s těmi nejlevnějšími produkty, nebo naopak s těmi nejdražšími? Otázkou taky je, co vlastně srovnávat. Samotná chuť je velmi subjektivní parametr a je možné pochybovat o tom, že lidé hodnotí skutečně ji samotnou, a ne idealizovanou vzpomínku na ni.
Složení potravin dříve a nyní
Jedna z věcí, kterou lze dřívějším potravinám přiznat, je menší obsah aditiv, tedy „éček“. Má to ale háček. Důvodem pro tento fakt je především ekonomická situace státu v osmdesátých letech, která neumožňovala moderní technologie využívat. V konkrétních případech samozřejmě mohl tento fakt zapůsobit pozitivně, je zde ale již zmíněná otázka toho, s čím chceme staré potraviny porovnávat. Dnes samozřejmě potraviny bez éček seženete také, byť za vyšší cenu. V dalších případech potom nedostatek aditiv snižoval dobu expirace apod.
Potraviny a škodlivé látky
Věc, na které se shodnou všichni odborníci, však souvisí s bezpečností potravin. Kontrola bezpečnosti potravin je dnes na nesrovnatelně vyšší úrovni než v osmdesátých letech. V té době byly bezpečnostní standardy mnohem volnější, především byly ale kontroly obcházeny, a i ve chvíli, kdy byl problém objeven, se o něm veřejnost nedozvěděla. Často také docházelo k tomu, že se například v masných výrobcích objevovaly takzvané polychronované bifenyly, které byly obsaženy v nátěrech používaných ve vepřínech nebo drůbežárnách.
Právě polychronované bifenyly se staly zdrojem jedné velké mezinárodní ostudy. Československo bylo sice oficiálně v nepřátelském vztahu se Spojenými státy, o americké dolary ale soudruzi zájem měli. V roce 1984 byl proto dojednán prodej velkého množství vepřové šunky do USA. Když ale americké úřady provedly kontrolu, zjistily, že je šunka plná právě polychronovaných bifenylů, a celá zásilka byla Československu vrácena.
Dnes již dobře víme, že škodlivé látky se v potravinách vyskytovaly poměrně běžně, a to například i v dětské výživě. V jednom případě došlo dokonce k tomu, že jahody dovezené ze spřáteleného Polska nakazily žloutenkou na 40 000 lidí i proto, že tehdejší režim se snažil tento fakt utajit, a lidé proto neměli ponětí, že jim při konzumaci jahodové zmrzliny hrozí nebezpečí.
Závěr
I dnes jsou samozřejmě na pultech potraviny ošizené a mohou se vyskytnout i ty, které obsahují škodlivé látky. Systém kontrol je ale nastavený tak, že o jakémkoliv porušení bezpečnostních limitů se veřejnost velmi rychle dozví a daná potravina je stažena z trhu. Co se chuti týká, to je na každém z nás, stejně jako výběr potravin s „éčky“, nebo bez nich. Kvalitu potravin, které dnes konzumujeme, si již naštěstí můžeme vybírat sami.
