Duchové si někdy ke komunikaci s živými vybírají skutečně neobvyklé prostředky. Jedním z nich byl také osobní počítač, na kterém se jednoho dne v jedné z chalup v Dodlestonu začaly objevovat záhadné zprávy.
Falešné aztécké křišťálové lebky se nacházejí v muzejních sbírkách po celém světě. Výzkumy ukazují, že všechny mají původ u jednoho člověka, který nemá s původními Aztéky nic společného. Jak je to možné?
„Když je žena chytrá, nespí pouze s nejstarším bratrem, ale každou noc je střídá...," zní z úst jednoho ze tří manželů jedné manželky kmene Toda v indických horách. Muži i ženy zde mají sexuální svobodu nemyslitelnou v evropské kultuře. Pojem cizoložství je prakticky neznámý. Není rodinných rozvratů, není ani osiření. Dítěti zůstává majetek po otci a společensky a výchovně je zajištěno celým klanem.
Pro eskymáckou společnost je přirozeně nanejvýš důležité, aby hoši byli vychováváni ve zdatné lovce; vždyť na tom je závislá celá jejich budoucnost. Není divu, že odmalička trénují použití harpuny jako dospělí.
V 1:25 na Boží hod roku 1964 paní Mildred Headovou probudil podivný zvuk. Zpočátku to znělo, jako by jí na střeše škrábaly větvičky a pak, jako by pršely obří kroupy. Vstala a šla k oknu. Noc byla jasná a bez deště, neviděla nic neobvyklého. Všimla si však „zvláštního hučení, které zesílilo a pak zmizelo, kromě ‚slabého šepotu – tichého pískání nebo sípání‘.“
Zvířatům je, na rozdíl od nás lidí, úplně jedno, jestli páchnou – a pokud se podaří, že jejich odér náhodou odradí hladového predátora nebo zvědavé a hlučné turisty, tím lépe. Pachy jednotlivých zvířat bývají použity různými způsoby. Jak už jsme naznačili jako obranný mechanismus k odpuzování predátorů, sledování kořisti či přilákání partnera. A která že zvířata jsou top mezi těmi nejsmradlavějšími?
Jaroslava Vrchlického si většinou představujeme jako vážného muže a pilně tvořícího autora. Ve skutečnosti prý by veselý, hravý, rád se klouzal po zamrzlé Vltavě a našel si čas i na avantýry. Především kromě své plodné práce miloval nade vše svoji maminku, které často psával.
Tetování je známé již po tisíciletí. Lidé si je pořizovali nejméně před pěti tisíci lety. Dnes je běžné všude, od maorských komunit na Novém Zélandu až po kancelářské budovy v americkém Ohiu. Na starověkém Blízkém východě však autoři hebrejské Bible tetování zakazovali.
Město, zapsané mezi památky světového dědictví UNESCO, se pokoušeli zničit již mockrát. Naposledy jej pustošili samozvaní bojovníci Islámského státu.
Krvácel z úst, otékal mu jazyk a dusil se. V zahraničí si šuškali, že byl císař otráven. Ačkoliv se po dlouhých měsících zotavil, nadosmrti zůstal postižený. Co se tehdy stalo? Odpovědi přinesl po více než 600 letech výzkum jeho kostry.