Jsem žena v domácnosti a je mi úplně jedno, že mi stát nedá žádný důchod

Jsem žena v domácnosti a je mi úplně jedno, že mi stát nedá žádný důchod

Foto: Pexels

Publikováno:
5 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Když jsem se před sedmi lety rozhodla zůstat doma s dětmi, všichni mi říkali, že dělám chybu. Že budu závislá na manželovi, že přijdu o kariéru a hlavně – že mě čeká bída v důchodu. Dnes mám tři děti, žádný příjem od státu mě nečeká, a přesto spím v klidu. Jak je to možné?

Reklama
Obsah článku
  1. Rozhodnutí, které všichni odsuzovali
  2. Tři roky nejistoty
  3. Dědictví, které všechno změnilo
  4. Můj vlastní důchodový plán
  5. Co jsem se naučila o plánování budoucnosti
  6. Není to pro každého

Sedím u kuchyňského stolu, je šest ráno a já mám před sebou šálek čaje. Nejstarší syn se za chvíli probudí, pak dcera, nakonec nejmladší. Manžel už je v práci. Tohle je můj každodenní rituál – těch dvacet minut ticha, než se dům probudí k životu.

Před sedmi lety jsem byla úplně jiný člověk. Pracovala jsem v marketingu, měla slušný plat, vlastní peníze, vlastní ambice. A pak přišla Eliška. Pak Matěj. Pak Sofie. A já jsem si jednoho dne uvědomila, že nechci být tou vyčerpanou matkou, která své děti vidí jen večer a o víkendu.

Rozhodnutí, které všichni odsuzovali

Když jsem Tomášovi řekla, že chci zůstat doma i po skončení rodičovské, chvíli mlčel. Pak se zeptal: „Jsi si jistá? Víš, co to znamená finančně?“ Věděla jsem. Znamenalo to, že budeme žít z jednoho příjmu. Že nebudeme jezdit tak často k moři.

Horší než manželovy obavy byly reakce okolí. Maminka mi vyčítala, že zahazuji vzdělání. Kamarádky z práce se na mě dívaly soucitně, jako bych právě oznámila smrtelnou nemoc. A šéfová mi při rozlučkovém obědě řekla: „Uvědom si, že tě čeká důchodová bída. Stát ti nic nedá.“

Měla pravdu. Podle současného systému budu mít nárok na symbolický důchod, jestli vůbec. Musela bych si dobrovolně platit sociální pojištění. A i tak bych odešla s minimální almužnou. Jsem si toho vědoma každý den.

Tři roky nejistoty

První roky doma byly těžké. Ne kvůli dětem – ty byly radost, i když vyčerpávající. Těžké byly kvůli hlasu v hlavě, který mi pořád našeptával: Co když se něco stane? Co když Tomáš přijde o práci? Co když se rozvedeme?

Viděla jsem příběhy žen, které zůstaly po rozvodu bez ničeho. Které se po patnácti letech doma nemohly vrátit na trh práce. Které skončily v bytě 1+1 s minimálním důchodem a musely si přivydělávat úklidem.

V noci jsem nemohla spát. Počítala jsem si v hlavě, kolik bychom měli naspořeno, kdyby se něco stalo. Nebylo to dost. Nikdy to nebylo dost. Tomáš si mé obavy vyložil jako nedůvěru a několikrát jsme se kvůli tomu pohádali.

A pak mi náhle zemřel tatínek.

Dědictví, které všechno změnilo

Tatínek mi zanechal byt 2+1 v Praze na Vinohradech. Pořídil ho jako investici. Byt to nebyl velký, nebyl luxusní, ale byl v lokalitě, kde je obrovská poptávka po pronájmu. Maminka mi řekla: „Táta by chtěl, abys byla v bezpečí. Vždycky se bál, co bude, když zůstaneš sama s dětmi.“

Zpočátku jsem uvažovala, že byt prodáme a peníze investujeme jinak. Ale pak jsem si sedla a spočítala si to.

Žádná investice by nebyla lepší. Respektive, nebyla by bezpečnější.

Když byt pronajmu, budu mít 20 tisíc čistého měsíčně. Bez ohledu na to, jestli pracuju nebo ne.

Můj vlastní důchodový plán

Teď je mi čtyřicet. Do důchodu mám ještě dvacet pět let. Za tu dobu ten byt vydělá – když budu počítat konzervativně – minimálně čtyři miliony korun. To je bez případného nárůstu nájmů, který je v Praze realistický.

Ale nejde jen o peníze, které byt vydělává teď. Jde o to, že až mi bude pětašedesát, budu mít nemovitost, která má dnes hodnotu kolem sedmi milionů. A budu ji mít celou pro sebe.

Můžu ji prodat a peníze investovat do něčeho jiného. Můžu ji dál pronajímat a mít pravidelný příjem. Můžu ji předat dětem. Mám možnosti. A to je víc, než má spousta lidí, kteří celý život chodili do práce a platili důchodové pojištění.

Co jsem se naučila o plánování budoucnosti

Dnes už spím klidněji. Ne proto, že bych byla bohatá – nejsem. Pořád žijeme skromně, pořád si rozmýšlíme každý větší výdaj. Ale vím, že mám záchrannou síť.

Naučila jsem se, že bezpečí není v tom, co ti dá stát. Bezpečí je v tom, co si vytvoříš sama. Spousta mých známých spoléhá na důchodový systém, který se každým rokem mění a o kterém nikdo neví, jak bude vypadat za dvacet let.

Já spoléhám na cihlový byt v centru Prahy. Na něco hmatatelného. Na něco, co můžu v nejhorším prodat, přestěhovat se na vesnici a žít z toho dalších dvacet let.

Nejde o to být sobecká nebo nezodpovědná. Jde o to být realistická. Systém není nastaven tak, aby ochránil ženy, které se rozhodnou zůstat doma s dětmi. A já jsem se rozhodla, že se nebudu spoléhat na to, že se to změní.

Není to pro každého

Uvědomuju si, že mám obrovské štěstí. Že dědictví není něco, na co by se dalo spoléhat. Že spousta žen v mé situaci žádný byt nezdědí a žádnou záchrannou síť mít nebude.

Ale i bez dědictví existují cesty. Znám ženu, která si s pomocí manžela koupila malý byt na hypotéku a splácí ho příjmem z pronájmu.

Klíč není v tom, kolik vyděláváš. Klíč je v tom, že o tom přemýšlíš. Že si nesedneš a neřekneš: „No nic, stát se o mě postará.“ Protože se nepostará.

Dnes, když sedím u toho vlažného čaje a čekám, až se děti probudí, vím, že jsem udělala správné rozhodnutí. Viděla jsem Elišku udělat první krůčky. Slyšela jsem Matějovo první slovo. Držela jsem Sofii, když měla horečky a chtěla jen maminku.

Ano, stát mi nedá žádný důchod. Ale já si ho vytvořím sama. A to je víc, než mi kdy mohl dát kdokoliv jiný.

pozn. redakce: Tento příběh vychází ze skutečné události. Použité fotografie a videa mají pouze ilustrační charakter. Zažili jste něco podobného? Pošlete nám prosím svůj příběh do redakce.

Reklama
Zdroj článku:
Autorský text

Možná jste zmeškali

Léčivý glögg, o kterém psal již Homér, pijeme dodnes: Syn švédského krále si ho objednal na svatbu rekordní množství

Léčivý glögg, o kterém psal již Homér, pijeme dodnes: Syn švédského…

Kořeněné víno je oblíbené již více než 3000 let, dokonce i Homérovo básnické dílo Ilias zmiňuje vojáky, kteří si vychutnávali kořeněné víno s kozím sýrem.

Dokud nás smrt nerozdělí. Rozvod bojem býval nezvyklý způsob, jak ukončit manželství

Dokud nás smrt nerozdělí. Rozvod bojem býval nezvyklý způsob, jak…

Máte za to, že je rozvod náročný? Hlavně fyzicky a psychicky, to jo. Přesto si ale dnešní rozvádějící se páry mohou výskat, protože už spolu nemusí bojovat na život a na smrt, jak tomu bylo zvykem ve středověku. Anebo by to pro někoho byla snad lepší varianta než dlouhé soudní tahanice o majetek? 

První rána egyptská – Zkažení vod. Krvavý Nil

První rána egyptská – Zkažení vod. Krvavý Nil

Egyptské rány jsou dodnes považovány za biblický trest, který v historii řady náboženství nemá obdoby. Samotným počátkem těchto božích trestů byla přeměna nilských vod na krev. Tento incident odstartoval krutou éru egyptských dějin.

Spartánská výchova ve starém Řecku. Nemusí se nám to líbit, ale byla do určité míry velmi efektivní

Spartánská výchova ve starém Řecku. Nemusí se nám to líbit, ale byla…

Ať se nám to líbí, nebo ne, vzdělávání ve starém Řecku bylo poněkud odlišné, než je dnes. To se asi ani nemáme čemu divit, ale to, že bylo jiné i v jiných starověkých řeckých městských státech než ve Spartě, už je poněkud zvláštní. Cílem výchovy bylo odevzdat městu takové občany, kteří zvládnou prakticky vše. 

Nejstarší dveře ve Velké Británii: Tisíc let potažené lidskou kůží?

Nejstarší dveře ve Velké Británii: Tisíc let potažené lidskou kůží?

Nejstarší dveře v Británii se nacházejí ve Westminsterském opatství v chodbě vedoucí do kapitulní síně. Stojí zde více než 950 let, od doby vlády Eduarda Vyznavače v 50. letech 10. století. Dveře byly vyrobeny z jediného dubu a potažené neznámou kůží.

Stavba iglú měla svá pevná pravidla. Vybavení bylo praktické a pro rodinu nezbytné

Stavba iglú měla svá pevná pravidla. Vybavení bylo praktické a pro…

Ačkoliv tímto způsobem v dnešní době žije jen malá hrstka obyvatel, ještě v minulém století to byl domov nezbytný pro přežití v těch nejtěžších podmínkách. Obyvateli těchto přístřešků byli kočovníci z Kanady, Grónska, Aljašky a severovýchodní Asie, kterým obecně říkáme Inuité. Řeč je o iglú, ve kterém se dalo překvapivě dobře a relativně i v teple žít.

Celá Amerika ho už po desetiletí nenávidí. Geronimo – poslední indiánský vůdce

Celá Amerika ho už po desetiletí nenávidí. Geronimo – poslední…

Legendární apačský náčelník Geronimo měl velmi pohnutý osud. Nahlédněte do zákoutí duše muže, kterého chtěla jeden čas celá Amerika vidět mrtvého.

Nejstarší míčová hra světa „ulama“. Brutální a někdy stála i životy

Nejstarší míčová hra světa „ulama“. Brutální a někdy stála i životy

Nejstarší známý sport na světě s názvem ulama se hrál tisíciletí před prvními řeckými olympijskými hrami. I přes některé drastické prvky se přitom jeho modernizovaná podoba těší oblibě i dnes.

Kůň senátorem, incesty a další obludnosti. Ano, dozvíte se více o Caligulovi

Kůň senátorem, incesty a další obludnosti. Ano, dozvíte se více o…

Krutý a tyranský císař Caligula vládl starověkému Římu skrze strach a teror. V Římě páchal nejrůznější zločiny a jeho čtyřleté období krutovlády nakonec skončilo neméně brutálně.

Lžete? Co se stane s vaším zdravím a vztahy, když nepřestanete

Lež má krátké nohy. Život ve lži je podle amerických lékařů také krátký, protože klamání jeho délku zkracuje. Naopak čím upřímnější a pravdomluvnější člověk je, tím si prospívá více fyzicky i mentálně. Říkat pravdu a být upřímný ale neznamená, že je člověk netaktní a říká druhým záměrně věci, které jim ubližují.

Doporučené články

Kvíz: Na lovu - Správné odpovědi bez zaváhání. Belladonna v Na lovu předvedla své znalosti

Kvíz: Na lovu - Správné odpovědi bez zaváhání. Belladonna v Na lovu předvedla své znalosti

Na lovu: Libor Bouček promluvil o velké novince a jistém masochismu

Na lovu: Libor Bouček promluvil o velké novince a jistém masochismu

V 18 letech herec vážil 103 kilo, a když mu trenér řekl, že umře, zcela změnil svůj život

V 18 letech herec vážil 103 kilo, a když mu trenér řekl, že umře, zcela změnil svůj život

Polabí: Kolem Haškových se znovu stahuje smyčka. Jáchym má strach promluvit

Polabí: Kolem Haškových se znovu stahuje smyčka. Jáchym má strach promluvit

Ani slavní rodiče je nepřesvědčili. Synové oblíbených herců šli za svým snem

Ani slavní rodiče je nepřesvědčili. Synové oblíbených herců šli za svým snem

Reklama