Stavba iglú měla svá pevná pravidla. Vybavení bylo praktické a pro rodinu nezbytné

Definice a stavba iglú

Iglú lze definovat jako kopulovitý přístřešek, který Inuité vyráběli ze sněhových bloků. Dnes by se dalo říci, že se jednalo o nejstarší pasivní stavbu postavenou ze sněhu. Nejednalo se ovšem jen tak o nějaký sníh. Šlo o stlačený sníh, který je lehčí než led, ale obstojí výborně jako tepelný izolant. Hlavním nástrojem při stavbě "domovů" byly speciální nože podobné mečům, které se původně vyráběly z kostí zvířat. Každý sněhový blok byl vytesán do obdélníku a základem bylo, aby první řada byla poskládaná na rovném úseku do tvaru kruhu. Další bloky vrstvili Inuité na sebe, dokud nebyla kopule dokončena vyjma otvoru pro ventilaci.

Veškeré spáry byly vyplněny sypkým sněhem. Součástí některých iglú byla okna vytesaná z tenkého ledu. Vchodové dveře tvořily sněhového bloky, kožešiny, nebo kombinace obojího. Iglú bylo tvořeno úzkou a dlouhou předsíní (chodbou), která zabraňovala přístupu chladu do hlavní místnosti. Hlavní místnost sloužila jako obytná část. Vzhledem k tomu, že sníh je dobrý izolační materiál, teplota uvnitř iglú mohla dosahovat i několika stupňů Celsia nad nulou.

Studený vzduch do hlavní místnosti nepronikl, neboť vchod byl umístěn pod úroveň podlahy. Navíc tělesná teplota obyvatel vzduch uvnitř ohřívala, takže čím více lidí bylo uvnitř, tím byla teplota vyšší. Správně postavené iglú mohlo dosahovat teplotních rozdílů až 60°C. Pro správné pochopení si uveďme příklad: pokud je venku -45 °C, v iglú u podlahy je -7 °C, uprostřed asi +4 °C a u stropu neuvěřitelných +16 °C.

Přečtěte si také

Inuitský porod: 50 lidí, porodní bába hvízdá rodičce do lůna, potírá jí břicho šlachami a řve: Pojď…

9. 2. 2023

Interiér iglú

Asi v metrové výšce byla umístěna široká lavice pokrytá kožešinami, aby si Inuité mohli dopřát odpočinek a spánek v plusových teplotách. Přitápěli si olejovými lampami, které k tomuto účelu sami vynalezli. Zmíněná lampa poskytovala nejen světlo, ale také teplo a dokonce se na ní dalo i vařit. Propracovanější iglú disponovala sofistikovaným terasovitým interiérem. Vrchní patro bylo určeno ke spánku a odpočinku, pro děti bylo zase ideálním místem na hraní.

Prostřední patro bylo určeno k vaření, přípravě jídla a manuálním činnostem. Spodní patro bylo vhodné pro uskladňování, uchovávání potravin (částečné rozmrazování masa) a skladování nástrojů pro lov. Někteří Inuité ovšem prostřední patro téměř nevyužívali, nebo bylo využíváno k jiným účelům, neboť v kuchyni mnoho času nestrávili. Prostřední patro využívali také ženy na zpracování kůže, výrobu různého náčiní a zpracování potravy. 

Skladování a konzumace potravin

Ne nadarmo jsou Inuité dodnes označováni jako "požírači syrového masa". Z toho vyplývá, že v kuchyni trávili minimum času. Maso tvořilo většinu jejich jídelníčku (ryby, tuleni sobi, pižmoni, velryby). Rostlinnou potravu tvořila jen nepatrná část (brusinky, ostružníky morušky, zkvašené listy, pupeny zakrslých vrb). Jedli nejen zvířecí vnitřnosti, ale nazmar nepřišla ani zvířecí krev, morek a tuk. Tepelná úprava byla zdlouhavá a neekonomická, většinou tedy jedli maso syrové, nebo částečně zmražené.

Přečtěte si také

Eskymácká výměna manželek: Pohostinský sex, mnohoženství, mnohomužství i dítě s jiným museli Inuité…

31. 1. 2023

Během mrazivé noci muži nachytali třeba i tunu ryb. Ženy je pak vykuchaly a sušily v prostřední části iglú. Pokud bylo ryb velké množství, vykopali před svým obydlím díru, do ní ryby naházeli a uschovali jako zásoby na horší časy. Vrstvu pak přikryli vrstvou dříví kvůli ochraně před liškami a medvědy. Některé ryby uskladňovali ve spodní části iglú, kde se nechávaly částečně rozmrznout. Pak je ženy stáhly z kůže, odstranily páteř a hrudní koš. Takto upravené ryby byly již připravené ke konzumaci.