Solární panely nejsou jediné řešení. Nová technologie vyrábí elektřinu z větru přímo na střeše
Foto: Aeromine (se svolením Aeromine)
4 min
Představte si, že na střeše vaší haly stojí něco, co vypadá jako futuristická socha z leštěného kovu. Žádné obří vrtule se netočí, žádný hluk vás v noci nebudí. A přesto tahle věc vyrábí elektřinu z větru. Když se o tom v roce 2022 začalo mluvit, internet se rozjel naplno. Fakta jsou ale mnohem zajímavější než virální příspěvky.
Reklama
Když vítr dělá podtlak
Celé to začalo na University of Houston v Texasu. Tam si pár chytrých hlav řeklo, že větrné elektrárny nemusí vypadat jako obří větrníky. Co když by se dalo využít něco, co znají konstruktéři závodních aut?
Přítlačná křídla na formulích fungují tak, že vzduch proudící kolem nich vytváří podtlak. A přesně ten samý princip použili i tady. Vítr naráží na statické profily a za nimi vzniká podtlak, který nasává vzduch zespodu. Tam se teprve roztáčí skrytý rotor s generátorem.
Celá věc měří skoro pět metrů na výšku. Křídla nahoře zabírají tři metry, základna s turbínou další metr osmdesát.
Bezlopatkový? To je ale vtip
Tady začíná ta nejzajímavější část. Na internetu se rozšířila zpráva, že tohle zařízení nemá vůbec žádné pohyblivé části. Že je to naprostý zázrak: inženýrství bez lopatek.
Jenže ono to tak úplně není.
Uvnitř té spodní základny se totiž normálně točí klasický propeller s pěti lopatkami o průměru skoro devadesát centimetrů. Plus generátor s permanentním magnetem. Celá jednotka váží přes čtyři sta šedesát kilo, samotný generátorový modul čtyřiapadesát.
Takže lopatky tam jsou. Jen je nevidíte. A to je vlastně geniální – žádný hluk, žádné vibrace, a ptáky to taky neohrožuje.
Zapomeňte na rodinný dům
Spousta lidí si po prvních článcích myslela, že si tohle koupí na svou šikmou střechu. Že konečně budou mít doma vlastní tichý větrník.
To ale nepůjde.
Tenhle systém funguje jen na velkých budovách s plochou střechou, které mají výšku mezi osmi až dvaceti metry. A hlavně – potřebujete vysokou rovnou čelní stěnu dlouhou aspoň padesát metrů.
Proč? Protože ta stěna funguje jako rampa. Vítr se o ni opře, stlačí se, zrychlí a vyletí nahoru k okraji střechy. Tam teprve narazí na ta statická křídla a začne se dít kouzlo s podtlakem. Na běžném rodinném domku v řadové zástavbě by to bylo k ničemu.
Slunce a vítr – nejlepší parta
Další mýtus říká, že tahle technologie má nahradit solární panely. Že si vyberete buď–anebo.
Ale výrobce to od začátku myslel úplně jinak. Jednotky se montují jenom na větrný okraj střechy s rozestupy kolem čtyř a půl metru. Zabírají tak asi deset procent celkové plochy.
Zbylých devadesát procent? To je volné pro solární panely. A najednou máte hybridní elektrárnu – ve dne vám šlape fotovoltaika, v noci nebo v zimě zase vítr. Krásně se to doplňuje.
Jak to vypadá v praxi?
Vezměme si logistickou halu. Dvanáct metrů vysoká, čelní stěna sto metrů dlouhá, lokalita s průměrnou rychlostí větru čtyři a půl metru za sekundu.
Na okraj střechy namontujete deset jednotek. Každá má výkon pět kilowattů střídavého proudu, dohromady padesát. Zabírají jen úzký pás na kraji, zbytek pokryjete solárními panely.
A co to dá? Při té průměrné rychlosti větru vyrobíte ročně kolem dvaceti tisíc kilowatthodin. Spolehlivě, potichu, bez otáčejících se lopatek nad hlavou.
Co vám ale neřeknou
Systém vydrží dvacet let a odolá větru rychlosti sto devadesát tři kilometrů v hodině. S hurikánovým upgradem dokonce dvě stě padesát čtyři.
Jenže má jeden zásadní háček. Není všesměrový.
Jednotky jsou pevně přišroubované k okraji střechy. Nenatáčejí se. Musíte je proto namontovat přesně na tu hranu, která je orientovaná proti převládajícímu směru větru ve vaší lokalitě.
Pokud se směr větru změní o víc než třicet až pětačtyřicet stupňů, výkon padá dolů. A vítr musí foukat aspoň rychlostí dva a dva metry za sekundu, jinak se generátor ani neroztočí.
Co přinese budoucnost
Aeromine tedy zatím není náhradou za solární panely a na běžném rodinném domě si ho jen tak nepředstavíme. Vývoj podobných technologií nicméně ukazuje, kam se může výroba energie v budovách posouvat. Místo velkých vrtulí nebo rozměrných zařízení mohou střechy jednou využívat nenápadné systémy, které budou umět vyrobit energii z větru šikovnějším způsobem. Otázkou tak není jen to, co umíme vyrobit dnes, ale zda se podobná zařízení podaří zmenšit, zlevnit a přizpůsobit i střechám běžných domů. Pokud ano, střecha budoucnosti možná nebude patřit jednomu zdroji energie, ale několika z nich najednou.
