Dokud nás smrt nerozdělí. Rozvod bojem býval nezvyklý způsob, jak ukončit manželství
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Máte za to, že je rozvod náročný? Hlavně fyzicky a psychicky, to jo. Přesto si ale dnešní rozvádějící se páry mohou výskat, protože už spolu nemusí bojovat na život a na smrt, jak tomu bylo zvykem ve středověku. Anebo by to pro někoho byla snad lepší varianta než dlouhé soudní tahanice o majetek?
Reklama
Rozvod bojem měl svá pravidla a znevýhodňoval muže
Profesor angličtiny na Univerzitě v Oklahomě Kenneth Hodges vynesl na světlo světa události, které by možná bývaly zůstaly utajeny, kdyby středověký německý rukopis nečetl tak pečlivě. Vyčetl v něm pravidla, která upravovala takzvaný rozvod bojem. Souboje dvou protivníků v té době byly poměrně časté. Rozvod bojem je ale třaskavým zjištěním hlavně proto, že spolu bojovali muž a žena. Že musel být tento souboj plný nerovností?
Tak s tím počítali i ti, kteří jeho pravidla vymysleli. V knize Hanse Talhoffera, která vyšla v roce 1467 a podmínky boje upravovala, se píše o tom, jak byl muž, coby silnější jedinec v boji se ženou znevýhodněn. Pro boj byli oba soupeři oblečeni do pohodlného oblečení, které usnadňovalo jejich pohyb. Oba byli vybaveni zbraněmi. Zatímco muž měl k dispozici tři hole, žena měla kameny zabalené v látce.
„Muž byl při rozvodu bojem pořádně znevýhodněn asi metr hlubokou jámou, která představovala jeho jediný prostor pro boj. K tomu měl za zády svázanou ruku. Žena se na rozdíl od něj mohla při boji volně pohybovat. Bylo to hlavně kvůli toho, že se předpokládalo, že muž je silnější než žena. A také kvůli tomu, že na rozdíl od muže žena nikdy netrénovala v boji.“
Souboje nebyly časté, zato byly smrtelné
Ačkoliv byl muž považován za silnějšího jedince, a je tomu i doteď, je jasné, že byl v tomto souboji velmi limitován. Nejenže byl metr pod zemí, nýbrž ani svůj malý prostor nemohl v rámci boje opustit. Pokud se například dotkl paží okraje díry, přišel o jednu ze tří holí, které měl k dispozici. Vzhledem k tomu, že neexistuje více zmínek než ta, kterou objevil profesor na oklahomské univerzitě, má se za to, že rozvod bojem nebyl zas až tak častý.
Přesto tato zmínka dokazuje, že opravdu existoval a že byl pro jednoho ze zúčastněných dokonce smrtelný. Přitom soupeři nemuseli zemřít jen v boji. Zemřel vždy ten, kdo byl v boji méně úspěšnější a schytal více poranění. Když to byl muž, byl z díry vytažen a popraven na náměstí. Pokud prohrála žena, byla prohlášena za lhářku a zaživa pohřbena v díře vykopané pro mužův boj. Historici předpokládají, že křesťané věřili v to, že vítězem zkoušky je vždy ten, kdo je nevinen.
Respektive to byl ten, koho ustanovil bůh. V některých případech si mohly ženy dokonce vybrat svého šampiona pro boj. Další podmínky boje jsou ale nejisté, a tak nezbývá než spekulovat, jak přesně boje probíhaly a jak často se děly.
