Až do posledního muže. Egypťané se krutě bavili při rybářských kláních
Foto: kairoinfo4u / Creative commons, CC-BY-SA
Historie je plná krveprolití a bolesti. Přestože dost utrpení bylo ve válkách, lidé ho měli i jako zábavu. Staří Římané měli gladiátorské zápasy, ve starém Egyptě probíhaly rybářské závody. V těch ale rozhodně nešlo o to, kdo bude úspěšnější v rybolovu.
Jak vypadaly rybářské závody
Určitě si z hodin dějepisu vybavujete ukrutné gladiátorské zápasy. Poražený je obvykle nepřežil, byl úplně zmasakrován. Z dnešního pohledu je to nepochopitelné, tehdejší lidé se ovšem vyžívali v pohledu na krev a vnitřnosti. Rybářská klání v Egyptě se nesla v podobném duchu. Poražení neměli šanci na přežití.
První záznamy o těchto závodech pocházejí z počátku 3. tisíciletí před naším letopočtem. Vznikly jako způsob řešení konfliktů mezi jednotlivci, skupinami i celými vesnicemi. Závody se konaly na řece Nil. Bojovníci měli čluny z papyrusového rákosu a byli vybaveni tyčemi s ostrými hroty. Pomocí ní se snažili shodit protivníka do vody.
Snad si ani nedovedeme představit, jaké to bylo utrpení. Zápasníci si tyčí způsobovali vážná bodná poranění. Pád do řeky znamenal téměř jistou smrt. Buď se vodní rytíři utopili, nebo si na nich pochutnali hroši a krokodýli. Zápasilo se tak dlouho, dokud na člunu nezůstal poslední muž, vítěz celého klání a sporu.
Egyptští rytíři a staré umění
Poznatky o těchto krutých kláních pocházejí z reliéfů staroegyptských hrobek, například v Sakkaře. Jsou na nich vyobrazeny skupiny mužů na člunech, každý z nich drží v rukou dlouhou tyč. Někteří muži pomocí tyčí kormidlují člun, někteří jimi míří na protivníky. Z vyobrazení je patrné, že se tyčemi oháněli a snažili se muže z druhého člunu shodit.
Reliéfy vyvolávaly diskuze. Jde opravdu o krutý boj, nebo sport? Jsou muži na lodích rybáři, kteří si vymezují hranice svého rajónu, nebo jde o rytíře, kteří bojují na život a na smrt? Historici na to mají různé názory. Jaká byla skutečnost, se bohužel nedozvíme. Jisté je, že byly souboje velice kruté.
Vodní klání se přestěhovalo do Říma
Vodní klání má historii v Egyptě, ale podobu sportu nejspíš získalo až později v Římě. Zatímco Egypťané jimi řešili spory (a to tak, že často zemřeli oba protivníci, a po sporu tak vůbec nic nezbylo), Římané je povýšili na zábavu pro obecenstvo. Boje se původně odehrávaly na moři, takto se ovšem nedaly dobře pozorovat. Proto se začaly budovat speciální, částečně zatopené arény podobné těm, ve kterých bojovali gladiátoři. Hry se rozšířily po celé Římské říši. Do jejího území tehdy patřil i Štrasburk. Podle záznamů se zde vodní klání konalo v roce 303 na počest krále Diokleciána.
Vodní rytíři dnes
Po pádu Egypta a Říma se rybářská klání téměř nekonala, ale neupadla v zapomnění úplně. Historie je znovu datuje do 12. století. Novým místem konání byla Francie. Existují různé zmínky o závodech v Lyonu, Sologne, St. Jean a dalších místech. Mnohdy se bojovalo při slavnostním otevření přístavu. Novodobé zápasy již nebyly tak kruté jako ty ve Starém Egyptě, což nejspíš pomohlo tomu, že byly v roce 1960 uznány jako oficiální sport. Dnes je vodní klání oblíbené i v Německu, Švýcarsku, Rakousku a Belgii. Hra má ovšem pevně stanovená pravidla tak, aby nedocházelo ke zraněním, a už vůbec ne ke smrti.
Přesto se zachovává mnoho středověkých tradic. Bojují proti sobě dvě lodě, z nichž má každá kromě bojovníka a veslařů také bubeníka, který bubnuje v rytmu veslování. Rytíři stojí na dřevěné plošině, která měří tři metry a je umístěná na přední části lodi. Místo papyrusových rákosů se používá dřevěné kopí, to je dlouhé 2,8 metru. Chybí mu ostrý hrot, aby si soutěžící nezpůsobovali těžké rány. Oba drží také štít, jemuž se říká pavoir. Klání se již samozřejmě nekoná na řece plné krokodýlů, hrochů nebo jiných nebezpečných zvířat.