7000 let stará tabulka nalezená v Řecku přepisuje historii. Deska Dispilio je nejstarší důkaz o psaném textu
Foto: Мико / Creative commons, CC-BY-SA
3 min
Za kolébku psaného projevu je tradičně považována Mezopotámie, kde mělo před přibližně šesti tisíci lety dojít k prvnímu použití záznamu, který neobsahoval piktogramy. V posledních letech ovšem výzkumy ukazují opak.
Reklama
Písmo je jedním ze základních komunikačních prostředků a vyvíjelo se celá staletí do podoby dnešních globálních fontů. Ani dnes však nemáme na světě písmo jednotné, ačkoliv latinka, jež se využívá k záznamu převážné většiny evropských jazyků, by mohla být za takové považována. Písmo je v podstatě soustavou znaků, které nenesou výrazně grafický charakter, ale popisují především hlásky nebo skupiny hlásek a lze z nich tvořit obvykle významové i nevýznamové shluky. Samozřejmě že i v dnešní době jsou stále používána písma, která určitým způsobem využívají piktogramy nebo jejich variace (typickým příkladem je čínské písmo, které využívá znaků pro celá slova), obecná podoba však většinou pracuje právě se zvuky a jejich modifikací.
Jak vzniklo písmo
Předpokladem pro vznik písma využívajícího standardizované znaky pro rozeznatelné hlásky byla především neustále rostoucí komplikovanost jazyka. Dokud každodenní lidské činnosti nevyžadovaly striktní vyjadřování, postačily k zápisu obrazy, které zastupovaly hlavní terminologií. Velmi zajímavé na procesu vzniku písma je, že šel v podstatě opačným směrem než vývoj jazyka, tedy se stále složitější komunikací se písmo muselo zjednodušovat, aby bylo snadněji pochopitelné a variabilní ve svém použití. Tímto způsobem tak došlo k odklonu od písma složeného z piktogramů k přechodu na písmo znakové. Jedním z prvních takových záznamových prostředků bylo písmo klínové.
Mezopotámie jako místo vzniku prvního písma
Vznik klínového písma je připisován sumerské civilizaci, která žila v Mezopotámii ve čtvrtém až třetím tisíciletí před naším letopočtem. Sumerové jsou obecně považováni za jednu z nejvyspělejších civilizací té doby, což bylo dáno především příhodnými životními podmínkami, které podporovaly jejich rozvoj schopností a znalostí. Dlouhodobě je tak tato civilizace historiky označována za vynálezce klínového písma, které je základem i pro dnešní latinku. Písmo, jež Sumerové používali, odpovídalo jejich možnostem záznamu – standardně se zápisy uchovávaly na hliněných tabulkách, proto písmo muselo být řešeno tak, aby bylo dostatečně čitelné. Právě tabulky pocházející zhruba z roku 3400 př. n. l. jsou považovány za první použití klínového písma vůbec. Jak ale ukazují poslední archeologické výzkumy, existuje ještě o něco starší záznam písma.
Tabulka s Dispilia
V roce 1993 byla při archeologických vykopávkách neolitického osídlení v oblasti blízko města Kastoria v Makedonii objevena dřevěná tabulka se zvláštními zářezy, které poukazují na záměrné uspořádání. Osídlení je zde datováno do šestého až pátého tisíciletí př. n. l., samotná tabulka je podle analýzy stará přibližně 7000 let (odhad je na rok 5260 př. n. l.). Systém znaků v tabulce se ovšem od klínového písma velmi liší, a tak tento poměrně nový objev nejenže přepisuje tradiční teorie o vzniku písma a posouvá je o něco dále do historie, ale navíc poukazuje na to, že o historii lidstva v dávnějších dobách toho musíme ještě opravdu hodně zjistit.
