- Nerova smrt způsobila občanskou válku
- Červen 68–leden 69: Galba, předcházela jej špatná pověst
- Vzpoura na sebe nenechala dlouho čekat
- Leden 69–duben 69: Otho, nový císař nestihl než se bránit
- Duben 69–prosinec 69: Vitellius, další tyran císařem
- Poštval proti sobě generály i prostý lid
- Prosinec 69 - 79: Vespasianus, pořádek a prosperitu přinesl až čtvrtý císař
Chaos, občanské nepokoje a krveprolití to byl rok čtyř císařů v Římě. Zároveň přinesl zánik čtyř římských legií
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
5 min
Během 12 měsíců, mezi lety 68 - 69 n. l., se na římském trůně vystřídali čtyři císaři. Prvním byl tyran libující si v popravách, druhým vrah a sebevrah, třetího lid umučil k smrti. Teprve čtvrtý ukončil zmatky a založil novou vládnoucí dynastii.
Reklama
Obsah článku
Nerova smrt způsobila občanskou válku
Po čtrnácti letech poměrně úspěšné vlády, začal být císař Nero (54 - 68 n. l.) římským lidem nenáviděný. Důvodem byla jeho paranoidní zatýkání za údajná spiknutí, prázdná státní pokladnice, četná povstání i velký požár, za který podle některých teorií mohl on sám.
V březnu roku 68 n. l. proběhla vojenská vzpoura generálů proti Neronově vládě, ke kterému se připojil i velmi ambiciózní Servius Galba, guvernér Španělska. Podpora Galby ve španělských provinciích i u vysoce postavených politiků rostla, proto jej senát prohlásil za císaře.
Zoufalý Nero prchl na venkov, načež jej senát prohlásil za nepřítele Říma. Aby se vyhnul ponížení, spáchal sebevraždu. Neměl však stanoveného svého nástupce, což odstartovalo boje o císařský trůn. Následujících 12 měsíců, označovaných jako “rok čtyř císařů”, se odehrálo ve znamení občanských nepokojů, hromadného zatýkání, násilí a chaosu.
Červen 68–leden 69: Galba, předcházela jej špatná pověst
Galba s přijatým titulem císař pochodoval na Řím, po cestě vydrancoval města, která jej odmítla přijmout za císaře. Všude jej předcházela pověst chamtivosti a krutosti. Počáteční nadšení ze silného a charismatického vedení rychle vystřídala atmosféra nedůvěry a strachu. Galba navázal na Neronovo popravování význačných aristokratů bez soudu, na základě malicherných podezření. Navíc, také zabavoval majetek římských občanů a odmítl dát legiím slíbený plat.
Vzpoura na sebe nenechala dlouho čekat
Germánské legie se vzbouřily a prohlásily císařem svého generála Aula Vitellia. Přestárlý a bezdětný Galba odmítl jmenovat svým nástupcem guvernéra Marcuse Silvia Othona, který jej předtím podporoval. Naštvaný Otho, za kterým stála armáda, nechal Galbu na Foru Romanu zavraždit pretoriánskou gardou.
Leden 69–duben 69: Otho, nový císař nestihl než se bránit
Senát prohlásil za nové císaře Othona, ale Vitellius se nechtěl vzdát své šance. Pochodoval s germánskými legiemi na Řím a odmítl s Othonem vyjednávat o míru. Otho se musel bránit, ale utrpěl v bitvě u Bedriaka, 14. dubna 69, drtivou porážku. Historik Cassius Dio napsal, že tehdy zemřelo 40 000 římských vojáků. Tím vypukla občanská válka. Otho mohl uprchnout a pokračovat v boji o trůn. Cítil však vinu za smrt tolika mužů, proto spáchal sebevraždu. "Mnozí vojáci, kteří byli přítomni, mu líbali ruce a nohy, když ležel mrtvý, hořce plakali a nazývali ho nejstatečnějším z mužů a nesrovnatelným císařem."
Duben 69–prosinec 69: Vitellius, další tyran císařem
Senát neměl na výběr a potvrdil vítězného Vitellia císařem. Ten mohl konečně dát Římu důstojného vládce a stabilizovat vnitřní politickou situaci. Své šance ale promarnil. Zneuctil památku padlých Římanů, když odepřel řádně pohřbít mrtvé z bitvy. Svým vojákům, zděšeným a znechuceným nad tisíci hnijícími mrtvolami, poznamenal: „Zápach mrtvého nepřítele byl sladký a zápach spoluobčana ještě sladší.“
Vitellius velkolepě slavil své vítězství v každém městě, kterým s legiemi prošel. Při tom nechal vojáky bez pevného vedení zastrašovat a trýznit lid. V hlavním městě opět oslavoval svůj triumf nákladnými hostinami a hrami. Státní pokladna dál krvácela. Vitellius si navíc, stejně jako jeho předchůdci, liboval ve zbytečných popravách.
Poštval proti sobě generály i prostý lid
Mezitím proběhlo další povstání. Východní legie v Malé Asii a na Balkánu podpořily jako císaře guvernéra Sýrie Tita Flavia Vespasiana, který byl oblíben po úspěšné invazi do Británie i uklidnění židovské vzpoury v Judeji. Koncem roku 69 vypukla další občanská válka - Vitelliovy a Vespasianovy legie se postavily proti sobě v druhé bitvě u Bedriaka. Vitellius byl poražen.
V prosinci vstoupily do Říma Vespasianovy legie, Vitelliovi příznivci se v ulicích města zoufale bránili. Historik Cassius Dio uvedl, že tehdy zemřelo více než 50 000 lidí. Vitellius zpanikařil a v převleku se snažil uprchnout, byl ale prozrazen a chycen. Vojáci jej polonahého vlekli za smyčku na Forum Romanum, kde byl vystaven veřejnému posměchu a dlouhému mučení. Mrtvého jej poté vláčeli ulicemi, nakonec jeho hlavu napíchli na kůl a tělo hodili do Tibery.
Prosinec 69 - 79: Vespasianus, pořádek a prosperitu přinesl až čtvrtý císař
Ještě týž den, 22. prosince, senát prohlásil za nové císaře Vespasiána. Ten byl konečně schopným a respektovaným vládcem, který prosadil mnoho prospěšných politických opatření a zlepšil stav státní pokladny. Založil také novou dynastii Flaviovců, po jeho smrti vládli jeho dva synové Titus a Domitián.
Vespasianus nechal zrušit čtyři římské legie, které se předtím přidaly na stranu Vitellia. Zneuctěné legie skončily v propadlišti dějin, i když jen vlastně sloužily říši a císaři, k jejich smůle ale tomu, který prohrál.
