Bez vrchlabských spisovatelek, matky a dcery, by se nedochovaly „kérkonošské poudačky“
Foto: Adam Hauner / Creative commons, CC-BY-SA
S Vrchlabím jsou spojena jména dvou spisovatelek, které věnovaly velkou část svého díla Krkonošům. Byla to Amálie Kutinová, pilná sběratelka pohádek a písniček, a její dcera, spisovatelka Marie Kubátová.
Amálie Kutinová (1898 Rouchovany -1965 Vrchlabí), rozená Tauberová, byla moravská spisovatelka a farmaceutka, známá zejména díky populární šestidílné sérii knih Gabra a Málinka. S manželem Janem Kutinou později provozovala malé nakladatelství Besední pořady v Praze na Pankráci. Byla matkou české spisovatelky a dramatičky Marie Kubátové.
Kačenčiny hory jsou jedny z nejznámějších u nás. Uhádnete, které pohoří patřilo Krakonošově nevěstě?
Už první knížka Marie Kubátové (1922 Praha – 2013 Vrchlabí), Daremný poudačky z r. 1956, vzbudila veliký zájem. Je to 33 vyprávěnek, které sice vycházejí z lidových tradic, ale nereprodukují texty v původním znění, nýbrž ve velmi zdařilém autorském zpracování. Jsou tematicky pestré, od historek krakonošovských přes humorky o tkalcích, muzikantech a pytlácích až po soudobé příběhy rekreantské.
Marie Kubátová, která byla zaměstnána ve vrchlabské lékárně, poznala podrobně Krkonoše a Podkrkonoší, dostala se spolu se svou matkou do domácností prostých lidí, získala si rychle jejich důvěru a dovedla hodnotit jejich minulý í přítomný život stanoviskem moderního člověka, popisuje spisovatel Vladimír Kovářík v rozsáhlé publikaci Literární toulky po Čechách, ve které se Kovářík velmi rozepsal o Krkonoších i o městě Vrchlabí.
Navázala na dobré tradice, nejvýrazněji reprezentované třemi svazky Lidových povídek z českého Podkrkonoší které v letech dvacátých vydal Josef Štefan Kubín (1864-1965). Kubátovou zaujaly i muzikantské tradice krkonošské, jak je poznala zejména v Poniklé (severozápadně od Vrchlabí) u bratří Tuláčků, z nichž Karel, dělník v přádelně, si přivydělával i domácím tkalcováním, a aby mu šla práce lépe od ruky, zpíval si písničky, které sám skládal. Amálie Kutinová a Marie Kubátová je pečlivě zaznamenávaly a zachovaly tak vzácný doklad lidové tvořivosti, který je zároveň obrazem dřívějšího tvrdého života v Krkonoších.
„Spisovatelky Amálie Kutinová a Marie Kubátová se zajímaly o dění ve městech, lidové tradice a zaznamenávaly si různé historky lidu. Jednou ukázkou, kterou autor vložil do své knihy, je píseň, kterou si zpíval a sám složil jeden dělník v prádelně. Je obrazem lidové tvořivosti. Jazyk těchto lidí byl prostě sdělovací, lidé mluvili spontánně, někdy pouze pro sebe, jelikož pro ně byla velmi důležitá fyzická práce. Objevují se tu proto nespisovné výrazy (,vod samýho rána´, ,svý´, ,tmavý noci´)," citujeme z popisu publikace Literátní toulky po Čechách.
Podle autora literární publikace získaly Daremný poudačky velkou popularitu z rozhlasové interpretace Stanislava Neumanna, a když obyvatelé roztroušených chalup v Bratrouchově pověděli autorce, že si jen kvůli těmto vyprávěnkám pořídili rádio, rozhodla se, že jednu z povídek zpracuje jako rozhlasovou hru. Tak vznikla veselá hra Jak přišla basa do nebe, upravená později pro jeviště ochotnického spolku ve Vrchlabí a hraná pak s úspěchem na mnoha divadlech.
Po ní následovala Skleněná panna, šťastně navazující na tradici tylovské dramatické báchorky, a kniha Krakonošův rok, lidová vyprávění, výsledek sběratelské činnosti matky i dcery. „Podklady" a podněty pro svou tvorbu si přinášela Marie Kubátová ponejvíce z obcí Poniklá, Bratrouchov, Jestřabí a jiných míst, která leží v blízkosti horského městečka Vrchlabí.
