Obojživelná škodovka 972: Jeden z největších bizárů socialistického Československa skončil fiaskem
Foto: RomanM82 – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Creative Commons
3 min
V 50. letech minulého století se v Mladé Boleslavi započal pozoruhodný projekt. Místní automobilka dostala za úkol vyrobit armádní vůz, který by dokázal jezdit po silnici, překonávat těžký terén i plavat na vodě. Výsledek kupodivu nebyl zase tak šílený, jak by dnešní člověk předpokládal.
Reklama
Příběh obojživelné škodovky se začal psát v roce 1951. Československá armáda tehdy hledala malé vojenské vozidlo, které by zvládlo náročný terén a dokázalo překonávat vodní překážky. Zakázku původně dostala kopřivnická Tatra. Její prototyp s označením 801, známý také jako MOŽ-1, ale požadavky armády nesplnil. Vývoj proto převzala mladoboleslavská automobilka AZNP.
Vůz je dnes znám pod označením Škoda 972 nebo také MOŽ-2. Jeho základem byla kovová karoserie ve tvaru člunu. Dveře by při plavbě jen těžko dokonale těsnily, takže je automobil vůbec neměl. Na první pohled připomínal zvláštní kombinaci terénního auta a malého motorového člunu. Před počasím posádku chránila pouze nasazovací plátěná střecha.
Na silnici jel 85 km za hodinu, na vodě 10
Škoda 972 měla pohon všech čtyř kol a motor umístěný vpředu. Během vývoje konstruktéři zkoušeli několik pohonných jednotek. Nejčastěji šlo o čtyřválcové benzínové motory, jeden z prototypů dostal dokonce vzduchem chlazený osmiválec Tatra.
K plavbě sloužil třílistý lodní šroub umístěný pod zadní částí karoserie. Poháněla ho hřídel napojená na převodové ústrojí automobilu. Na klidné hladině dokázala škodovka plout rychlostí přibližně 10 kilometrů za hodinu. Na silnici vytáhla až 85 km/h.
Konstruktéři počítali také s tím, že se do karoserie může dostat voda. Proto automobil vybavili čerpadlem pro její odsávání. Posádka měla pro případ nouze k dispozici také pádla. Výbava dále zahrnovala naviják, lopatu a krumpáč pro případ, že by vozidlo uvízlo v bahně.
Člun po zuby ozbrojený
Škoda 972 pochopitelně nebyla žádnou výletní loďkou. Armáda požadovala plnohodnotné vojenské vozidlo. Mezi sedadly se proto nacházel držák na lehký kulomet a dvě pušky, řidič měl pak k dispozici také samopal.
V letech 1951 a 1952 vzniklo celkem pět prototypů. Automobil měl zajímavé terénní vlastnosti a dokázal plnit základní úkol, pro který byl navržen. Přesto se jeho sériová výroba nikdy nerozběhla.
Přednost dostala sovětská technika
Technická stránka projektu zase tak špatná nebyla. Po vzniku Varšavské smlouvy v roce 1955 se ale armády východního bloku stále více orientovaly na sjednocování používané techniky. Československá armáda nakonec převzala sovětský terénní automobil GAZ 69, který sloužil jako lehký vojenský vůz pro jízdu v náročném terénu. Pro překonávání vodních překážek pak měla k dispozici obojživelný GAZ 46, který dostal vodotěsnou karoserii ve tvaru člunu a lodní šroub.
Svou roli hrály také výrobní možnosti mladoboleslavské automobilky. Ta měla především vyrábět civilní automobily a její kapacity na všechny požadavky armády nestačily. Jak později vysvětlil archivář Škody Auto Lukáš Nachtmann, rozhodnutí ovlivnila také ekonomika a nutnost upřednostnit výrobu lidového vozu.
Obojživelná Škoda 972 tak zůstala jednou z pozoruhodných slepých uliček československého automobilového vývoje. Nebyla to ovšem poslední vojenská konstrukce, kterou se Mladá Boleslav pokoušela prosadit. Navazoval na ni například terénní model 973, známý jako Babeta. Ani ten se však navzdory dobrým výsledkům zkoušek nedočkal skutečné sériové výroby.
