Kačenčiny hory jsou jedny z nejznámějších u nás. Uhádnete, které pohoří patřilo Krakonošově nevěstě?
Foto: Weasel / Depositphotos
Severovýchodní hranici Čech mezi Náchodem a Králíky tvoří asi čtyřicet kilometrů dlouhý hřeben hor. Hory to jsou nevýbojné, pohledné, samý dolíček a oblinka, uspořádané, protkané potůčky a říčkami v pečlivý sled obrazců jako nitky na vamberecké krajce. Žádný z vrcholů se nedere pánubohu do oken a jen některé z nich vyskočily nad kilometr nadmořské výšky.
Není proto divu, že kdysi dávno přisoudili lidé ty milé Orlické hory Krakonošově nevěstě, a tou nemohl být nikdo jiný než pěkná česká Káča, Kačenka ze mlýna na Hluckém potoce, popisují autoři publikace 52. rodinných víkendů. Podle nich však nejsou Kačenčiny hory jediným názvem, jímž lidé toto pohledné pohoří označovali. Byly to také Vrchomeze, Vlčenské hory, Sedloňovské hory, ale i Dešenské hory a Studené hory a v některých spisech hory Rychnovské a hory Rokytnické, tedy vesměs názvy dílčí, zrozené podle místa, kde srdci autora bylo nejlíp.
A kdo je ona milá Kačenka? Píše o ní také Božena Němcová ve svém díle Babička a web Borová u Náchoda ji popisuje takto: „Mladá a krásná dívka, princezna Orlických hor. Spravedlivá a dobrotivá jako sama horská příroda. Své hory spravuje rozvážně, poctivým řemeslníkům a dobrým lidem pomáhá, ale nepoctivce, lajdáky a povaleče tvrdě trestá. Přitom dbá na to, aby lidé neubližovali přírodě - lesům, loukám, potůčkům i řekám, zvířatům, ptákům, všelijakým broučkům - všemu, o co se ona ve svých horách pečlivě stará. A že svému horskému hospodářství skutečně rozumí! A tak není divu, že se krásná paní našich hor zalíbila Krakonošovi. Kačenka má však příliš ráda své hory a nechce je opustit.“
Při výčtu různých jmen, kterých se jednotlivým částem Orlických hor v minulosti dostalo, nelze podle autorů opomenout jeden z cenných dokumentů z revoluční historie našeho lidu. V něm se hory nazývají podle jedné části dnešního Orlického Záhoří (do roku 1951 se obec jmenovala Kunštát, první zmínky z doby Přemysla Otakara II. - pozn ) - je to manifest sedláků, kteří se v roce 1628 vzbouřili proti vrchnosti světské i církevní a kteří listinu svých požadavků a potřeb podepsali slovy: „My, čtvrtý stav v majestátu na horách Kunštátských."
Pojem Orlické hory se poprvé objevil v roce 1836 a velmi rychle zdomácněl jako synonymum „neopakovatelné krásy a v poslední době také jako neomylné označení pro oázu stále vzácnějšího klidu, pro vytouženou oblast všech uspěchaných obyvatel civilizací postiženého světa“.
Protože se návštěvníci zdejší chráněné krajinné oblasti (vyhlášena roku 1970 – pozn.) chtějí v horách cítit jako doma – lidé chtějí chodit pěšky po polních cestách či lesních stezičkách, do místních hospod, kde kuchař vaří pro hosty jako by vařil pro sebe. V Orlických horách jsou skvělé podmínky - na výletě, na dovolené, v nenáročném pohodlí a v nejkrásnější přírodě, neboť pro rodinnou rekreaci a turistiku tu mají pochopení a dobré podmínky.
K vidění, poznání a potěšení je tu tolik míst a věcí podle libosti: „divočina pralesních rezervací, z nichž Bukačka a Sedloňovský vrch poblíž Deštného a Černý důl při stezce z Haničky do Neratova jsou nejatraktivnější; stopami Rampušáka, strážného ducha, který převzal správu hor teprve před pár desítkami let; nevídanou scenérií Zemské brány, jíž vpadá do Čech Divoká Orlice a ze skal, kamenů a stromů modeluje působivé kulisy pro pašerácké historky a pověsti o Ledříčkovi, Jánošíkovi Orlických hor“.
Lákavou pohodou je fajn si užít na plážích a vlnách Pastvinské přehrady v létě a na zavátých strání kolem Deštného, Říček a Čenkovic v zimě; malebné cesty vedou po kraji, o kterém Alois Jirásek už koncem předminulého století prohlásil, že „je tím půvabnější, poněvadž je rázu zachovalejšího, a proto příteli nerušené, nestrojené přírody a milovníku krásy krajinné tím vítanější…“.
Putování po Kačenčině pohádkové říši
Každoročně pořádají horské obce sdružené v „pohádkové říši" Orlických hor pohádkovou hru. Ke hře si potřebujete zakoupit Vandrovní knížku, která je k dostání v informačních střediscích a ve sdružených obcích.
