Nejstarší zaznamenaný vtip na světě pochází z Mezopotámie. Dnešnímu člověku vtipný nepřipadá
Kdybyste mohli cestovat v čase a ocitli se ve starověké Mezopotámii, možná by vás překvapilo, že i tehdy si lidé vyprávěli anekdoty. Otázkou ale je, zda byste jim rozuměli, nebo byste se zasmáli jen nuceně, abyste vypravěče neurazili.
O čem vypráví nejstarší vtip
Nejstarší známý vtip je datován přibližně do roku 1900 před naším letopočtem. Dochoval se v sumerském textu a jeho překlad lze volně uvést v této podobě:
Otázka: Co se od počátku lidstva nikdy nestalo?
Odpověď: Že by si žena v klíně svého manžela ulevila.
Na první pohled to není zrovna humor, který by dnes vyhrával komediální soutěže. Pro tehdejší publikum však mohla být podobná narážka zábavná. Struktura obyčejné otázky a nečekané vtipné odpovědi je přitom překvapivě moderní. Text se navíc dotýká manželského soužití, které se v anekdotách propírá dodnes.
Musíme mít však na paměti, že přesný význam starověkého textu není úplně jednoznačný. Sumerština je jazyk, který dnes nikdo v běžné komunikaci nepoužívá, a některé slovní obraty lze proto vykládat různými způsoby. Označení "nejstarší vtip na světě" je proto spíše zajímavou historickou zkratkou než absolutně prokazatelným prvenstvím.
Zasmát se uměli i staří Egypťané
Vtipkování nebylo cizí ani starověkým Egypťanům. Dochovaly se texty, které ukazují, že jejich smysl pro humor zahrnoval slovní hříčky, ironii i lechtivé narážky.
Známý je například staroegyptský text o znuděném faraonovi jménem Snofru. Jeho rádce mu údajně navrhl, aby se projel po jezeře s dvaceti mladými ženami oblečenými do rybářských sítí. Zkuste se soustředit na chytání ryb s takovou společností!
Příběh pochází z literárního díla známého jako Papyrus Westcar. Ten sice obsahuje starší vyprávění, dochovaný rukopis je ale mladší. I tady tedy musíme rozlišovat mezi dobou vzniku příběhu a stářím konkrétního dokumentu.
Římané už měli celý sešit vtipů
O mnoho století později se humor dostal také do písemné sbírky, která se zachovala až do dnešních dnů. Jmenuje se Philogelos, což lze přeložit jako Milovník smíchu. Obsahuje přibližně 265 krátkých anekdot a její vznik se obvykle datuje do 4. až 5. století našeho letopočtu.
Autoři se zaměřovali především na lidské slabosti. Terčem žertů byli například roztržití učenci, lakomci, lékaři nebo lidé, kteří se příliš chlubili svou chytrostí. Některé vtipy přitom překvapivě připomínají ty dnešní.
Jeden z nich například vypráví o učeném muži, který si koupil havrana, aby ověřil, zda tito ptáci skutečně žijí dvě stě let.
Sbírka je psaná řecky, přestože se často označuje jako římská. Právě v ní se dochovalo jedno z nejstarších ucelených svědectví o tom, jaké vtipy si lidé v antickém světě vyprávěli.
Humor se za tisíce let zase tolik nezměnil
Při pohledu na starověké vtipy je zajímavé, že některá témata přežila celá tisíciletí. Lidé se smějí tělesným funkcím, hlouposti, manželským nedorozuměním i nafoukancům, kteří se berou příliš vážně. Mění se slovník a společenská pravidla, ale lidské slabosti zůstávají stejné.