Žižkovská věž: Od architektonické kontroverze k turistickému magnetu

Žižkovská televizní věž v Praze je vnímána jako dominanta městského panoramatu, technická stavba, která předběhla dobu i jako turistická atrakce. Přesto se tato 216 metrů vysoká věž dostala do některých zahraničních žebříčků ne jako architektonická chlouba, ale jako druhá „nejošklivější“ stavba světa.

Ve výběrech architektonických „katastrof“ ji porazila jen budova Morrisova mechanického divadla v americkém Baltimoru. Pro mnohé zahraniční i domácí kritiky je tato věž symbolem kontroverzní architektury, která narušuje historické panorama Prahy a už od začátku stavby vyvolává silné, často negativní reakce.

Futuristický vysílač uprostřed historického města

Žižkovská televizní věž je vysoká 216 metrů a stojí v pražské čtvrti Žižkov. Postavena byla v 80. letech 20. století podle návrhu architekta Václava Aulického a konstruktéra Jiřího Kozáka a otevřena byla v roce 1992.

Od svého vzniku budila pozornost svým nekonvenčním tvarem – tři sloupy se zdají, jako by se měly odpíchnout do vesmíru, což výrazně kontrastuje s tradičními střechami a věžemi historického centra Prahy. Pro svůj vzhled se věž dostala i na stránky webu Atlas Obscura, kde najdete bizardní zajímavosti z celého světa.

Takový kontrast ultramoderní stavby tyčící se nad městem s dlouhou architektonickou historii vzbuzuje emoce. Zatímco někteří návštěvníci vítají její modernistickou odvahu a výhledy z vyhlídkové části, jiní ji považují za „pěst na oko“ v panoramatu města, které je známé svou gotickou a barokní krásou. O řadu let později podobný zájem vzbudil „Tančící dům“, taktéž v Praze.

I ošklivost umí přitáhnout davy

Pravděpodobně nejznámější mezinárodní kritikou, kterou Žižkovská věž obdržela, byla její druhá příčka v žebříčku nejnepřitažlivějších staveb světa podle zahraničního webu VirtualTourist. Tento server, který se věnuje hodnocení turistických míst, každoročně sestavuje seznam deseti architektonických „katastrof“ a budov, jež mají podle uživatelů a editorů spíše odrazovat než přitahovat.

V tomto neoficiálním žebříčku obsadila Pražská televizní věž vysoké druhé místo – nevyšší mezi evropskými stavbami v seznamu. Kromě vítězného Morrisova mechanického divadla v americkém Baltimoru byly zmíněny i další architektonické úlety, jako je Centre Pompidou v Paříži či The Beehive na Novém Zélandu

Agentura Reuters, poukazoval na to, že samotný tvar věže je natolik kontroverzní, že by stačil k jejímu výraznému odlišení, ale instalace kovových soch batolat od umělce Davida Černého ještě podle kritiků přidává další stupeň bizarnosti, nad níž lze pouze kroutit hlavou.

Sochy „miminek“ mají možná význam pro umělce Černého, ale ostatním jejich smysl uniká

V roce 2000 na věž umělec David Černý umístil sérii kovových soch velkých batolat, které jako by lezly po tubusu konstrukce. Původně byla instalace zamýšlena jako dočasná, ale setkala se s tak značným zájmem veřejnosti, že byla ponechána natrvalo.

Pro některé jde o neobvyklý prvek, který dodává stavbě charakter a humor, jiní jej považují za další důvod k odmítání věže jako esteticky nevhodné součásti tak starobylého města, jakým Praha bezesporu je.

Technická stavba se stala magnetem pro turisty

I když byla věž v některých výběrech označena jako extrémně nepřitažlivá, její image v průběhu let není jednoznačně negativní. Ocitla se v mnoha turistických průvodcích a zahraniční návštěvníci se k ní vrací i opakovaně. Dvě ze tří podlaží, které věž má, jsou přístupné veřejnosti. V jednom je panoramatická restaurace (66 metrů nad zemí) a nad ní dodatečně vybudované apartmá a v dalším patře (93 metrů nad zemí) je velice oblíbená vyhlídka s dohledem až do vzdálenosti 100 km. Jen ve třetím podlaží je umístěné technické zázemí vysílače.

Zajímavostí je, že architekt Aulický se inspiroval v kotlárně Vítkovických železáren, kde podobné tvary běžně kovali u ocelových plátů. Celkem vytvořil asi 20 různých návrhů a přestože zadavatel (Radiokomunikace) by se spokojil s železobetonovým stožárem, nakonec bylo rozhodnuto postavit tuto futuristickou třísloupovou konstrukci, která měla navíc v každém tubusu chráněnou únikovou cestu pro případ požáru. Předpokládané investiční náklady byly 250 milionů Kč.

Možná se blýská na lepší časy

Dnes už je téměř zapomenuto, že na místě, kde stojí vysílač, byl židovský hřbitov a že stavebníci nedodrželi dohodu, kdy měli umožnit přesun ostatků na nový hřbitov. Žižkovský vysílač prošel několika rekonstrukcemi a je také méně kritizovaný. The Guardian ho zařadil mezi nejlepší pražské atrakce.