Jak žili a byli placeni dělníci v Baťových závodech. Co by dnes prošlo a co by české zákony nedovolily?
Foto: Shutterstock
5 min
Práce v Baťových závodech nabízela na svou dobu zajímavé výdělky, moderní bydlení i řadu zaměstnaneckých výhod. Tomáš Baťa se o své dělníky staral, zároveň od nich ale vyžadoval mimořádné pracovní nasazení, disciplínu a poslušnost. Některá jeho pravidla by dnes český zákoník práce vůbec nedovolil.
Reklama
Výplata závisela na výkonu, ne každý dostal stejně
Tomáš Baťa věřil, že zaměstnance motivuje především možnost vydělat si vlastní prací. Proto zavedl systém úkolových mezd, při kterém záleželo na množství i kvalitě odvedené práce. Výdělek se odvíjel také od kvalifikace a konkrétního pracovního zařazení. Kromě individuálního odměňování fungovala také takzvaná samospráva dílen.
Jednotlivé dílny měly vlastní hospodářské výsledky a jejich pracovníci se podíleli na zisku. Pokud se jim dařilo vyrábět efektivně a bez zbytečných ztrát, mohli získat finanční odměnu. Když naopak dílna hospodařila špatně, pocítili to i její zaměstnanci. Systém měl motivovat pracovníky k tomu, aby nepřemýšleli pouze nad svým vlastním úkolem, ale také nad tím, jak funguje celý provoz.
Baťovy mzdy patřily v řadě období k těm nejlepším v tehdejším průmyslu. Nelze ale zevšeobecnit, že každý zaměstnanec vydělával nadprůměrně. Rozdíly existovaly mezi kvalifikovanými a nekvalifikovanými pracovníky, muži a ženami i jednotlivými profesemi.
Byt, jídlo a služby přímo od zaměstnavatele
Baťa si potrpěl na stálé a věrné zaměstnance. Přál si, aby se ve Zlíně usazovali, pracovali dlouhodobě a měli důvod zůstávat.
Začal proto budovat celé obytné čtvrti s typickými cihlovými domky. Zaměstnanci tak měli možnost získat moderní bydlení v blízkosti práce. Ve městě přibývaly také jídelny, obchody, sportoviště, školy a kulturní zařízení. Firma podporovala vzdělávání, zdravotní péči i volnočasové aktivity.
Na tehdejší dobu šlo o mimořádně propracovaný systém zaměstnaneckých výhod. Jeho druhá stránka ale spočívala v tom, že firma stále více zasahovala do soukromého života svých pracovníků. Baťovský Zlín nebyl jen městem, ve kterém stála továrna. Byl městem, jehož každodenní fungování bylo úzce propojeno s jedním podnikem.
Přísná pravidla a neustálá kontrola
Pracovní řád Baťových závodů z ledna 1923 ukazuje, jak velký důraz vedení kladlo na pořádek, dochvilnost a disciplínu. Pracovníci museli dodržovat stanovená pravidla a plnit výrobní úkoly. Výsledky jednotlivých dílen se sledovaly a porovnávaly.
K systému patřily také finanční postihy za porušování pracovních povinností a nedostatky ve výrobě. Právě tady se Baťův přístup výrazně rozchází s dnešním pracovním právem.
Zvláštní kapitolou byla Baťova škola práce. Mladí lidé v ní spojovali odborné vzdělávání s praktickou prací v továrně. Bydleli v internátech, měli pevný denní režim a učili se nejen řemeslu, ale také hospodaření s penězi a odpovědnosti. Část jejich výdělku se ukládala na spoření. Výchova byla velmi přísná a podnik zasahoval i do jejich mimopracovního života.
Co by dnes český zaměstnavatel nesměl?
Kdyby se firma pokusila převzít celý Baťův systém v původní podobě, narazila by na několik ustanovení současného zákoníku práce.
Pokuty za chyby a nedodržení úkolu: Zaměstnavatel dnes nemůže zaměstnanci jednoduše strhnout z výplaty peníze jako trest za nekvalitní práci, pomalé tempo nebo pozdní příchod. Srážky ze mzdy ve prospěch zaměstnavatele za smluvní pokuty zákon výslovně zakazuje. Pokud pracovník způsobí škodu, její náhrada se řídí zvláštními pravidly.
Pracovní doba podle potřeb továrny: Standardní pracovní týden dnes zpravidla činí 40 hodin. Přesčasy jsou možné, ale zaměstnavatel je nemůže používat jako běžný způsob plánování výroby. Nařídit může maximálně 150 hodin ročně a osm hodin týdně. Další přesčasy vyžadují dohodu a musí respektovat zákonné limity.
Zacházení se zaměstnanci: Firma může hodnotit produktivitu, sledovat pracovní výsledky a zveřejňovat například hospodářské výsledky jednotlivých týmů. Nesmí však zaměstnance ponižovat, svévolně zveřejňovat jejich osobní údaje ani je diskriminovat.
Rozdíly mezi muži a ženami: Baťův podnik měl rozdílné mzdové podmínky pro muže a ženy. Dnes musí zaměstnavatel dodržovat zásadu stejné odměny za stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Pohlaví samo o sobě nemůže být důvodem k nižšímu výdělku.
Život pod dohledem zaměstnavatele: Firma může nabízet zaměstnancům ubytování, stravování, vzdělávání nebo sportovní vyžití. Nemůže si ale nárokovat kontrolu nad jejich soukromým životem. Zaměstnanec má právo na soukromí a jeho volný čas nepatří zaměstnavateli.
Chtěli bychom dnes pracovat u Bati?
Baťův systém nelze jednoduše označit za vykořisťování ani za ideální model zaměstnávání. V době, kdy řada dělníků žila v nevyhovujících podmínkách a neměla mnoho sociálních jistot, představovalo zaměstnání ve Zlíně pro mnohé skutečnou příležitost ke zlepšení životní úrovně.
Tomáš Baťa však nebudoval sociální zázemí pouze z dobročinnosti. Potřeboval výkonné, disciplinované a spolehlivé zaměstnance. Čím více jim firma nabízela, tím více od nich také očekávala.
Některé jeho myšlenky by se přitom hodily i současným firmám. Podíl zaměstnanců na zisku, kvalitní stravování, dostupné bydlení nebo možnost dalšího vzdělávání jsou výhody, které neztratily nic ze své hodnoty.
Otázkou zůstává, kolik dnešních lidí by bylo ochotných přijmout také druhou část dohody. Slušný výdělek a dobré zázemí výměnou za přísnou disciplínu a pracovní nasazení, které nekončí vždy za branami továrny. Právě v tom byl Baťův systém mimořádný, ale také značně kontroverzní.
