Promiskuitní chování starých Slovanů bylo běžné. Realita se výrazně lišila od jejich počestné pověsti

Objevte fascinující svět starých Slovanů, kde promiskuitní normy koexistovaly s přísnými tresty za cizoložství a kde křesťanství budovalo svůj morální řád vedle unikátních kulturních zvyklostí a sexuálních norem. V různých regionech slovanského světa se odrážejí pestré a často paradoxní přístupy k sexualitě a manželství.

Tyto normy mohly být formovány jak vojenskou absencí, tak potřebou mužské práce v hospodářství nebo požadavky plodnosti. Některé praktiky zahrnovaly např. společenské přijetí cizoložství v určitých kontextech, „hon" vdov na svobodné muže, nebo dokonce určité formy snochačeství, kde tchán mohl spát s nevěstou za určitých okolností. Podobné způsoby chování našich předků analyzuje Giuseppe Maiello ve své habilitační práci na téma Polarita sexuality a smrti, Soubor etno-antropologických studií na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Přečtěte si také

Slované se objevují na historické scéně a s nimi i běžné mnohoženství a rodinné konkubíny

13. 9. 2023

Praxe střídání partnerů byla v době starých Slovanů normou. Doklady z 10. století uvádějí tresty za cizoložství, což zároveň potvrzuje, jak lehce bylo možné nalézt „ztracenou harmonii" s přírodou, kterou křesťanství ztratilo. Německý biskup a kronikář Thietmar (Dětmar) z Merseburgu (975-1018) uvádí, že „žena, která se nechala svést k cizoložství, měla obřezány stydké pysky, jejichž rozřezaná kůže byla vystavena na dveřích jejího obydlí a vzbuzovala hrůzu u vstupujících." Křesťanství se vehementně snažilo bojovat proti starodávným obyčejům. Maiello uvádí, že podobné formy potlačování byly již součástí urbanizované společnosti silně ovlivněné v té době se šířící feudální křesťanskou kulturou.

Přečtěte si také

Proč staří Slované uctívali staré ženy? Nejstrašnější démonka lovila po pohřbu

8. 7. 2023

Písmo jako svědek nekalostí

Christianizace však také přinesla rozšíření písma a tím i zaznamenávání lidových zvyklostí. Existuje mnoho církevních kázání odsuzujících zneuctívání manželské postele.

Otevřená manželská postel

Podle práce etnografů a Maiella se slovanské manželské postele nikdy (nenápadně ovšem) neuzavíraly jiným osobám a cizincům. Realita se výrazně odlišovala od běžných tvrzení o „věrných slovanských národech.

Přečtěte si také

Vědci vymodelovali tváře starých Slovanů ze 400 let starých lebek

17. 7. 2022

Rusko, oblast kolem Volhy

Například rolníci na Volze nechávali na pokoji muže, který se dopustil cizoložství s manželkou vojáka, protože „vojákyně je považována za oddělenou od venkovského obyvatelstva. ", jak informátor vyprávěl Vladimiru Solovjevovi (ruský filozof, teolog, spisovatel 19.st – pozn.). Mohla se tedy chovat, jak uznala za vhodné.

Východoevropské Polesí

V Polesí mohla mít žena vojáka mnoho milenců, aniž by jí to manžel po návratu vyčítal. Polesí je historický a geografický region ve východní Evropě. Jeho hranice nejsou přesně vymezeny. V zásadě se jedná o rozsáhlou řídce zalidněnou oblast na pomezí Běloruska a Ukrajiny s přesahy do Polska a Ruska.

Přečtěte si také

Cizinec, který sjednotil slovanské národy a zachránil je před utlačovateli. Sámův původ a důvody,…

22. 8. 2023

Polsko

Maiello uvádí, že v Polsku byla dovolena ženina nevěra v nepřítomnosti manžela s požehnáním jejích rodičů, aby domácnost nepostihl úpadek, jednak kvůli potřebě mužské práce a jednak kvůli obavám o budoucí prosperitu, pokud by rodina neměla dost synů.

Litva

V Litvě se rodiče vdovu snažili přemluvit, aby přivedla domů nového manžela a pokud se zdráhala znovu vdát, podněcovaly ji k soužití „na slovo", přičemž děti narozené z tohoto svazku považovali za legitimní, to znamená, že měly právo dědit stejně jako děti ze svazku manželského, tedy jako děti jedné matky, i v případě, že šlo o majetek patřící prvnímu muži. Vdova měla naprostou volnost.

Přečtěte si také

Česnek a mák: Slovansko-avarská pohřebiště na Slovensku vydávají nespočet důkazů protiupírských…

13. 7. 2023

Slavonie

Ve Slavonii (historická země ležící mezi řekami Drávou, Sávou a Dunajem, rozdělená v současnosti mezi Chorvatsko a Srbsko – pozn.) býval například hon na svobodné mládence, který pořádaly vdovy, přirovnávaný k vodám Sávy, neustále zmítané vlnami. Jinak řečeno, lidový zvyk připouští, aby neužívané svatební lůžko bylo k dispozici manželce, asi „jako neobdělávané pole může zorat cizí člověk".

„Ani žena, ani pole nesmí zůstat ladem"

Jedná se o obyčej, který vysvětluje takzvané snochačeství východních a jižních Slovanů, což je právo, které si přisvojuje tchán, spát s nevěstou, pokud syn není dostatečně zralý nebo není přítomen. V tomto případě nejde o nepevnost manželského svazku ani o požitkářství, ale o naplnění potřeby plodnosti.

Snochačství bylo obvyklou praktikou na ruské vsi, při které se muž, hlava početné rolnické rodiny žijící v jedné místnosti, pohlavně stýká s mladšími ženami, obvykle s manželkou svého syna. Slovo pochází od snacha, odtud snochačestvo, snochačství.