Proč staří Slované uctívali staré ženy? Nejstrašnější démonka lovila po pohřbu
Foto: Artemiy Ober / Public domain, Wikimedia commons
3 min
V dávných dobách, kdy slovanské kmeny vedly svůj jednoduchý, magický život, zaujímaly ženy v místní komunitě významné postavení. Byly koneckonců matkami a pečovatelkami o rodinu a respekt, který jim byl přiznáván, rostl s jejich věkem.
Reklama
Důležitým znakem, kterým se ženy vyznačovaly, byl monopol na znalost v oboru bylinářství, šarlatánství a lidového léčitelství. Ženy, které měly takové znalosti a uměly je využít, Slované nazývali věštkyněmi, mudrkyněmi a později šarlatánkami. Lidové zprávy uvádějí i další názvy pro ženy s tajemnými a nepochopitelnými schopnostmi. Patřily mezi ně našeptávačky, čarodějky a čarodějnice.
V těch těžkých časech nebylo snadné dožít se vysokého věku, zvláště pro ženy, pro které mohl každý porod skončit smrtí. Podle polského webu Naszeszlaki.pl se se starými ženami, bohatými na znalosti a zkušenosti, proto zacházelo s velkou úctou.
Dobro a zlo žen bylo v rovnováze
V mnoha kulturách byly ženy spojovány také s pozitivní, ochrannou magií. Existovala však i temnější zákoutí lidové mytologie, v níž se ženy objevovaly jako démoni a zlé bytosti. Mezi takovým rozdělením na dobro a zlo existovala věčná rovnováha, kterou zničil příchod křesťanství. Kněží nového náboženství nemohli přijmout vznešenou roli žen ve světě, o kterém věřili, že Bůh stvořil pro muže. Takové smýšlení je i dnes viditelné nejen v hierarchii církve, ale i v křesťanských společnostech.
Zlé mytologické bytosti
Při analýze příběhů a lidových vyprávění není těžké si všimnout, že téměř každý příběh se točí kolem nějaké zlé bytosti ze starých mytologií. Je zajímavé, že přízraky, strašidla a další podobné zjevy v těchto legendách mají často podobu staré ženy, zlé, zlomyslné a přející lidem všechno nejhorší.
Hřbitovní ženy – démoni, kteří se přiživují na mrtvých
Nejstrašnější bába byla ta, která se objevovala na hřbitovech bezprostředně po čerstvém pohřbu. Víra v tyto strašlivé bytosti je stále silná a žije svým vlastním životem v lidovém podání. Většinou je to příběh o staré ženě, která se večer zjevuje na místním hřbitově. Procházela se mezi hroby, přestože hřbitov byl už dávno uzavřen. Nejčastěji ji bylo vidět v den pohřbu, zejména když se pohřbíval mladý a nevinný člověk.
Hřbitovní báby se podle legend živily ztracenými dušemi právě zesnulých lidí. A přestože tito tvorové nebyli schopni ublížit živému člověku, setkání s nimi bylo předzvěstí blížícího se neštěstí. Chudé ženy putující z vesnice do vesnice byly často mylně považovány za hřbitovní démony, kteří využívali tiché zalesněné hřbitovy jako své noclehárny nebo toalety.
