Samuraj na bruslích vyrazil na lodi Kainan Maru do Antarktidy. Předčil Scotta i Amundsena. Japonská expedice klapla napodruhé
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
5 min
Zatímco Scott a Amundsen na sebe strhávali veškerou pozornost polárních paparazziů, japonští dobrodruzi si říkali: „My jsme tu taky, vy všichni! Už nás vidíte, nebo vás oslepil sníh?" Možná nedosáhli jižního pólu, ale rozhodně se zapsali do ledových dějin!
Reklama
Jen málokdo si spojuje Antarktidu s Japonskem. A přesto zde spojitost existuje. Objevovat tento jižní ledový kontinent se kdysi vydali i Japonci… Pojďte se podívat na epický příběh odvážné japonské antarktické expedice z let 1910-1912. Věřili byste, že se vydali do chladného ledového světa, zatímco nejlepší evropští průzkumníci bojovali na polárním hřišti? Je to jako „battle royale“ na ledě!
Starobylý meč v jiných rukou
Celá výprava je spojena s legendárním mečem. Před pěti sty lety ho vyrobil slavný mistr mečíř Mutsonakami Kenyasu. Jeho ostří bylo tak dokonalé, že pouze ten nejlepší samuraj si na něj mohl činit nárok. Po tři staletí si meč předávali slavní válečníci, popisuje web Oko.yin.cz. Až v roce 1910 se vše změnilo. V tu dobu se vojenský důstojník Nobu Shirase vydal na plavbu k jižnímu pólu. Japonci nikdy podobné velké objevné plavby nepodnikali a neměli v nich tradici. Všichni si mysleli, že se Shirase zbláznil.
Tak si představte poručíka Nobu Širaseho, kapitána lodi Kainan Maru, jak vede útok jako samuraj na bruslích. Ale jejich první sezóna byla tak trochu propadák. Jako když uklouznete na banánové slupce ve sněhu. Nemohli přistát a někdo na ně zakřičel: „Netrefili jste se do místa!". Shirasova loď byla vyztužena železnými panely a vybavena motorem, který jí měl pomáhat překonat ledové bariéry. Loď vyplula 10. prosince 1910. Jako dar na cestu dostal japonský cestovatel od Okumy onen mistrovský meč vyrobený v roce 1600.
Cestou do Antarktidy – posměch
Od samého počátku se Kainan Maru potýkala s velmi nepříznivým počasím. Na Nový Zéland se dostala až v únoru 1911 a naložila zásoby. Místní tisk o japonských cestovatelích uveřejňoval posměšné články. Podle nich loď nebyla dostatečně velká na tak náročný úkol.
Nevhodné vybavení
Japonci si koupili psí spřežení a saně byly velmi malé. Britský kapitán Robert Falcon Scott měl tehdy na cestu poníky. Navíc jídlo, které si Japonci vezli s sebou, také nebylo příliš vhodné. Rýže, švestkové kompoty a sušené ryby. Dokonce i oblečení bylo do Antarktidy nevhodné. Jedna kritika byla v každém případě oprávněná. Shirase se vydal na cestu příliš pozdě. Nezviklán nicméně 11. února 1911 k jižnímu pólu z Wellingtonu vyrazil.
Lidé obydlí Antarktidu stejně jako v minulosti dinosauři a obří tučňáci. Místní klima se blíží tomu…
Ledový strašák
Nikdo z posádky se s podobným počasím předtím nesetkal. Když se situace trochu zklidnila, uviděli první ledovce a tučňáky. Jak se blížili k pevnině, ledovce byly stále blíž. Pokud by v nich expedice uvízla, nikdo by nepřežil. Se zklamáním se vrátili zpět.
Australské odmítnutí
2. května 1911 Kainan Maru zakotvila v australském Sydney. Shirase tam hodlal strávit zimu před dalším pokusem dobýt jižní pól. Jeho muži měli mezitím opravit loď a připravit zásoby. Australané je nesnášeli. Posádka si postavila v Parsley Bay dřevěné obydlí, které jim mělo sloužit jako základna v Antarktidě. Začaly se šířit pověsti, že jsou špioni.
Meč jako poděkování
Pomohl jim profesor geologie Edgeworth David ze sydneyské univerzity. Výpravu ocenil a vyjádřil přesvědčení, že je průzkumná a vědecká. Australský tisk zastavil nepřátelskou kampaň. Loď si mohla doplnit zásoby a připravit se na další cestu. Než 19. listopadu 1911 odplula, daroval Shirase proslavený meč na znamení díků profesoru Edgeworthovi Davidovi.
Zatímco se antarktičtí velikáni prali...
V tu dobu už probíhal boj o dobytí jižního pólu mezi Scottem a Amundsenem. Amundsem se vydal na cestu 19. října 1911, Scott o pět dní později. Japonci se rozhodli nebýt třetí v zápase o jižní pól, ale zaměřit se na jiné oblasti Antarktidy.
Odhodlaní ledoví nindžové
Kainan Maru se dostala za jižní polární kruh těsně před Vánoci 1911 a bojovala s ledem v Rossově moři. V lednu dospěla do Zálivu velryb, kde už čekala Amundsenova loď Fram na návrat skupiny. Její posádka byla překvapena a zděšena odvahou, s níž se na malé kocábce Japonci vydali do ledových moří.
Se Scottem radši zpět
O několik dní později zdolal Shirase a jeho šestičlenný tým Rossův šelfový led, který se tyčí do stometrové výše. Z vrcholku si to namířili dál na jih, kam až mohli jít s psím spřežením. To bylo právě v den, kdy se Scott vracel z pólu. Stejně jako Scotta i Japonce postihlo velmi špatné počasí. Trvalo jim osm dní, než ušli 250 kilometrů. Vydali se raději na cestu zpět, kterou zvládli za pouhé tři dny.
Japonci hrdinové, ale zapomenutí
Mezitím se Kainan Maru vydala k poloostrovu Edwarda VII. K němu se dostala i první Scottova expedice v letech 1901 až 1904, ale pro špatné počasí se tam nevylodila. Japoncům se to podařilo. Celé území podrobně prozkoumali a na zpáteční cestě naložili Shirase a jeho tým. V červnu byla výprava zpět v japonské Jokohamě. Když se vydávali na cestu, měli je všichni za blázny. Vraceli se jako hrdinové. Ale historie na ně stejně zapomněla.
