Smutný příběh kosmonauta Krikaljova: Rusové ho zapomněli ve vesmíru. Dlouhé měsíce volal o pomoc
Foto: NASAUsers FEXX, Jaques on de.wikipedia – NASA, Volné dílo, Creative Commons
4 min
Měla to být rutinní mise. Pobyt Sergeje Krikaljova na orbitální stanici se ale nečekaně protáhl o několik měsíců. Sovětský kosmonaut si tak připsal rekord, o který vůbec neusiloval.
Reklama
Stát mu zmizel pod nohama
Teoreticky by se to mohlo stát i vám. Odletíte na služební cestu do exotické země a když se chcete vrátit, zjistíte, že vaše firma zkrachovala. A stát, jehož jste občanem, prostě přestal existovat. Jak se dostanete domů? Nejspíš byste kontaktovali rodinu nebo přátele, aby vám pomohli s letenkou. Palubní inženýr Sergej Krikaljov se ale s žádostí o pomoc na známé obrátit nemohl. Neuvízl totiž v žádné pozemské končině, ale na orbitální stanici Mir.
Doma na něho čekala manželka s novorozenou dcerou. Myslel si, že to bude standardní mise: několik měsíců práce na palubě, pak výměna posádky a návrat domů. Mělo to být jako vždycky. Ale nebylo.
Léto 1991 totiž přineslo do Sovětského svazu chaos, který v prosinci vyvrcholil úplným rozpadem státu. A uprostřed toho všeho se na jednoho muže v kosmu prostě zapomnělo.
Hluk, zápach a žádný med. Vítejte na stanici Mir
Krikaljov nebyl nováček; ve svých 32 letech už patřil mezi nejzkušenější palubní inženýry sovětského programu. Právě proto ho vybrali. A právě proto ho pak nemohli nahradit. Nikdo jiný neměl dostatečné know-how.
Jeho kolega z posádky byl v říjnu vystřídán Alexanderem Volkovem. Britská astronautka, která s nimi letěla, strávila na Miru jen týden. Krikaljov zůstal. A zůstával dál.
Stanice Mir nebyla žádný luxusní hotel. Byl to stísněný prostor o velikosti šesti autobusů, kde jste neustále poslouchali rachot strojů a cítili všudypřítomný zápach. A k tomu se teď ještě přidal stesk po domově a nejistota.
Jednou týdně se mohl spojit s manželkou po telefonu. Tak se dozvěděl, že jeho rodný Leningrad se vrátil ke starému jménu Petrohrad. Že inflace sežrala jeho plat a rodina se sotva uživí. A že stát, který ho vyslal, už neexistuje.
Pracovníci pozemní základny mu nemohli poslat ani jeho oblíbený med – prostě nebyl k sehnání. Místo toho dostával křen a citrony.
Volání o pomoc, na které nikdo nereagoval
Krikaljov opakovaně žádal vedení mise o povolení k návratu. Pokaždé dostal stejnou odpověď: vyčkej. Jenže dlouhodobý pobyt ve vesmíru ničil jeho tělo – hrozila mu svalová atrofie, poškození kostí, nemoci z ozáření. Moc dobře už na tom nebyl ani psychicky.
Teoreticky mohl použít záchranný modul a vrátit se na Zem i bez souhlasu řídícího střediska. Ale to by znamenalo opustit stanici Mir napospas osudu a zničit roky práce stovek lidí. Krikaljov to neudělal.
Místo toho zatnul zuby a čekal. Den za dnem. Týden za týdnem. Měsíc za měsícem.
Nakonec ve vesmíru strávil celých 311 dní. Šlo o světový rekord, o který nikdy neusiloval.
Bledý jako mouka, zpocený jako těsto
Když 25. března roku 1992 konečně přistál v Kazachstánu, novináři jeho stav popsali slovy: „Byl bledý jako mouka a zpocený jako hrouda mokrého těsta.“
Návrat se podařil jen díky tomu, že Rusové začali prodávat místa v kosmických lodích Sojuz cizím zemím, například Rakousku a Velké Británii. Peníze z těchto obchodů pokryly náklady na misi.
Za svou vytrvalost získal Krikaljov ocenění Hrdina Ruské federace. A přestože prožil trauma, které by mnohé navždy odradilo, do vesmíru se později vypravil ještě čtyřikrát. Během své kariéry nasbíral přes 803 dní na oběžné dráze, a vytvořil tak absolutní světový rekord.
Stanice Mir sloužila ještě dalších devět let. Na jaře 2001 byla záměrně navedena do zemské atmosféry a její zbytky dopadly do Tichého oceánu.
