Před 2000 lety lidé v Libanonu přesouvali kamenné kvádry těžké 1000 tun. Vědci to nechápou

Chrám, který neměl vzniknout

Baalbek, ve starověku zvaný Heliopolis – město Slunce – byl prokazatelně osídlen již na počátku 3. tisíciletí před naším letopočtem. Roku 64 př. n. l. ho obsadili Římané a záhy zde zahájili výstavbu Jupiterova chrámu, dnes zapsaného na seznam UNESCO. Samotná chrámová budova měřila 89 krát 49 metrů, nepočítaje rozlehlá nádvoří. Pro tak malé město šlo o stavbu absurdně velkolepou.

Právě rozměry přinášejí první záhadu. Kamenné kvádry odkryté v základech chrámu dosahují délky až 20 metrů a jejich výška i šířka se rovnají čtyřem metrům. Německá archeoložka Margarete van Ess z tamního Institutu archeologie nad tím kroutí hlavou: „Kvádry v základech i opěrné sloupy chrámu byly mnohem větší, než konstrukce vyžadovala. Nedává smysl, proč by se s nimi někdo tahal,“ říká.

Historici se proto ptají, zda základy nevznikly ještě před příchodem Římanů a chrám byl jednoduše postaven na již hotovém podkladu. Pokud ano, musela zde působit civilizace technologicky zdatná přinejmenším jako Řím. O takové civilizaci ale nemáme žádné záznamy.

Záhadou je i naprostá absence písemné dokumentace. Římané byli pověstní svou administrativní pečlivostí, a přesto se nedochoval jediný záznam o tom, kdo tak obří projekt objednal, kdo ho zaplatil ani kdo ho navrhl. Na tuto podivnou mezeru upozornil americký historik architektury Dell Upton, podle nějž jde o jev u stavby takového rozsahu zcela mimořádný.

Přečtěte si také

RETRO HOSPODSKÝ KVÍZ: Chutě z tehdejších samoobsluh a zapomenuté melodie, které formovaly celou…

1. 11. 2026

Trilithon a Kámen těhotné ženy

Přímo v základech západní terasy Jupiterova chrámu jsou zabudovány tři obrovské bloky, souhrnně označované jako Trilithon. Každý z nich váží přibližně 800 tun. S kameny se v minulosti prokazatelně hýbalo. Na jednom z nich vědci identifikovali puklinu, která podle jejich analýzy vznikla právě při přepravě. Možná právě toto poškození bylo důvodem, proč blok nakonec nebyl použit tak, jak bylo původně zamýšleno.

Ještě působivější nález ale čeká v nedalekém kamenolomu. Tradičně se mu říká „Kámen těhotné ženy" (Hajar al-Hubla) a jeho hmotnost dosahuje přibližně 1250 tun. Poblíž něj leží další monolit, jehož váha je odhadována na 1650 tun, což z něj činí největší opracovaný kus kamene na světě. Tento kolos byl vědecky zdokumentován teprve v roce 2014, kdy ho objevil německo-libanonský archeologický tým. Z kamenolomu nebyl nikdy vyproštěn.

Jak se ale s takovými bloky vůbec hýbalo? Kamenolom leží o něco výše než chrámový komplex, takže přeprava probíhala směrem z kopce dolů – pravděpodobně po dřevěných válcích a zeminových rampách. To manipulaci usnadňovalo, ale rozhodně ji nečinilo triviální. Zůstává proto otázkou, jak přesně starověcí stavitelé na  logistiku v Baalbeku vyzráli.

Přečtěte si také

Blíží se úplné zatmění slunce. Do konce století už se takového nedočkáme

1. 11. 2026

Obrové, džinové nebo Kain?

Tam, kde věda mlčí, nastupují legendy. A v Baalbeku jich není málo. Podle jedné z nich chrám vystavěl biblický Kain, aby se ukryl před Božím hněvem. Jiná tradice připisuje stavbu obrům. Nejbarvitější verze ale hovoří o králi Šalomounovi, který prý chrám nechal postavit pro svou milovanou královnu ze Sáby, a to za asistence arabských džinů. Ti ovšem nebyli spokojeni s pracovními podmínkami, vyhlásili stávku a tři obří kvádry nechali ležet tam, kde stojí dodnes.

Tyto příběhy přirozeně vzbuzují úsměv. Vědecká komunita ale zatím nenabídla vysvětlení, které by bylo přesvědčivější. Megality v Baalbeku zůstávají jednou z největších nevyřešených záhad starověkého světa a každý nový výzkum přináší spíše další otázky než odpovědi.