Na Sibiři se objevil čtyřicetimetrový kužel. Nikdo neví, kde se vzal a k čemu slouží
Foto: By Dmitry Semenov, CC BY 4.0, Creative Commons
3 min
Z husté sibiřské tajgy se zvedá čtyřicetimetrový kužel z rozdrceného vápence. Základna měří zhruba 160 metrů a hmotnost celé hromady odhadují odborníci na milion tun. Útvar leží ve východní části Irkutské oblasti a říká se mu Patomský kráter nebo Kolpakovův kužel.
Reklama
Kamenný obr uprostřed lesa, ke kterému nevede žádná cesta
Dostat se k němu je mimořádně náročné. Chybí cesty, okolní krajina je neprostupná a každá expedice musí počítat s dlouhým pochodem. Právě odlehlost je jedním z hlavních důvodů, proč se záhada nedaří rozlousknout. Pravidelný výzkum tu prakticky není možný a těžká technika se do místa prakticky nedostane.
Místní Evenkové a Jakuté se tomuto místu podle dochovaných zpráv odjakživa vyhýbali. Kuželu přezdívali „Hnízdo ohnivého orla“ a vyprávěli si zkazky o náhlých nemocech lidí i zmizelých zvířatech. Vědecký svět se o kužel začal zajímat až mnohem později.
Na vrcholu je prstencovitý val s prohlubní a uprostřed ní se zvedá menší vyvýšenina. Tento tvar od začátku vyvolával otázku, zda jde o stopu po tělese z vesmíru, nebo o dílo sil skrytých hluboko pod zemí.
Co se pod kuželem skrývá: hypotézy proti sobě
Útvar poprvé popsal v roce 1949 sovětský geolog Vadim Kolpakov při terénním průzkumu. Od té doby uplynulo 77 let a spor trvá. První na řadu přišla nejjednodušší teorie, dopad meteoritu. Vědci však v okolí nenašli úlomky vesmírného tělesa ani horniny přetavené vysokou teplotou a tlakem při nárazu. Proti této teorii mluví i tvar: obvyklý impaktní kráter je prohlubeň, kdežto tady naopak vyrostla hromada kamení.
Větší oporu má vysvětlení z podzemí. Puklinami v horninách mohly stoupat plyny a tekutiny, které vytvořily tlak schopný rozrušit nadložní vrstvy. Rozdrcený materiál se pak nahromadil na povrchu. Výzkumy z let 2006 až 2010 odhalily geofyzikální anomálie a naznačily souvislost s tektonickými poruchami. Geochemické analýzy tuto představu dále podpořily.
Jiní odborníci upozorňují na roli mrazu. Cyklické zamrzání a rozmrzání vody v permafrostu mohlo horniny postupně drtit a tvarovat. Podobně vznikají takzvané pingo, tedy kopce vytlačené tlakem ledu. Nevylučuje se ani kombinace několika procesů najednou.
Stáří, které překvapilo
Zajímavé je stáří kuželu. Horniny samotné jsou geologicky velmi staré, ale útvar je podle výzkumů výrazně mladší. Letokruhy stromů v okolí naznačují, že vznikl před několika staletími. Stromy v těsné blízkosti kráteru navíc podle analýz zažily v polovině 19. století období zrychleného růstu. Podobný jev se někdy pozoruje tam, kde z podzemí unikají plyny. Odhady se ale liší a část vědců počítá i s tím, že kužel nevznikl jednorázově, nýbrž postupně.
Dnes tak převažují důkazy pro podzemní geologický původ, přesný mechanismus však zůstává předmětem debat. Patomský kráter je po 77 letech od prvního zdokumentování stále jedním z míst, jehož příběh nikdo nedokázal dopsat. Co když se odpověď skrývá v kombinaci několika sil, které dnes ještě neumíme správně přečíst?
