Od 10 let zapleten do přepadení, loupeží a vydírání. Lucky Luciano byl předurčen k roli šéfa šéfů
Foto: Nick Number / Creative commons, CC-BY-SA
3 min
Vykrádačky, násilné praktiky a vyhrožování. Takové bylo dětství největšího mistra organizovaného zločinu ve 30. letech v Americe. Lucky Luciano byl pro trůn organizovaného zločinu narozen.
Reklama
Dětská léta budoucího mafiána
Lucky Luciano, který se narodil roku 1897 pod jménem Salvatore Lucania, emigroval se svými rodiči ze Sicílie do New Yorku v roce 1906. Zde přijal anglickou podobu svého jména, totiž Charles. Již v dětských letech byl součástí násilných praktik mafiánů a v roce 1916 strávil dokonce 6 měsíců ve vězení za distribuci heroinu.
Po propuštění se spřáhl s mladými gangstery, které vedl Frank Costello a Meyer Lansky. Pod vedením těchto dvou si v gangu, známém jako „Five Points Gang“, vysloužil jméno „Lucky“ tím, že se vyhnul zatčení za hazardní hry.
Jakožto schopný organizátor se Lucky osvědčil tím, že si dokázal naklonit státní činitele, kterým dodával různé zboží nejvyšší kvality.
Tímto stylem podplácel různé příslušníky policie, pomocí čehož se mu ve 20. letech 20. století, podařilo vybudovat velmi komplexní síť palíren, tajných lihovarů a veškeré distribuce alkoholu, který byl vyvážen přes kanadskou hranici.
Díky svým organizačním schopnostem si Luciano zajistil pozornost mafiánských bossů Salvatora Maranzana a Giuseppeho Masserii, kteří si navzájem konkurovali, a oba chtěli mladého Luciana na své straně.
Vzhledem k tomu, že se Luciano u Fiveponterů seznámil s Giuseppem, připojil se na jeho stranu. Pár let poté, co jej Masseria přijal do svého gangu, začal Luciano pracovat pro Arnolda Rothsteina, kterému organizoval obchody s alkoholem v období prohibice.
V roce 1928 byl však Rothstein zavražděn, a proto se Luciano vrátil zpět k Masseriovi. Přesto, že si Masseria mladého Luciana nesmírně vážil díky jeho vůdčím schopnostem a strategiím, měli spolu velmi problematický vztah.
Masseria byl totiž silným vlastencem a zastáncem sicilských tradic, proto nesouhlasil se členstvím nesicilských jedinců v jeho gangu. Tento jeho názor byl v rozporu s faktem, že Luciano udržoval velmi příjemné a pozitivní vztahy s mnoha členy židovských a irských gangů.
Luciano se díky svým schopnostem propracoval až na úroveň hlavního poručíka, což pro něj sice bylo přínosné, nicméně postupem času se Masseriovy problémy s nesicilskými členy staly hrozbou v jeho vládě, kvůli čemuž se Luciano nakonec dal na stranu Maranzana.
Boss všech bossů
Castellammarská válka, totiž spor mezi Maranzanem a Masseriem, přinesla Lucianovi pravděpodobně největší zisk ze všech, neboť se postupně propracoval na post „bosse všech bossů“ (tento titul však nikdy nepřijal).
V roce 1934 se Lucianovi podařilo sjednotit ostatní mafiánské rodiny a pomocí jejich vůdců vytvořil národní zločinecký syndikát.
