Prážátka: V okolí Prahy vyrůstalo největší množství nemanželských a nechtěných dětí z celé země

Porodnice sloužila jako útočiště pro chudé rodičky, kterým poskytovala bezplatnou péči na základě jejich sociálního postavení potvrzeného dokladem z farnosti. Zajímavé informace o historii pražské porodnice U Apolináře jste si mohli přečíst v našem článku Porodnice U Apolináře měla tajný porodní sál, kam směly jen rodičky s maskou, a již tenkrát zajišťovala tzv. roaming.

Přečtěte si také

Marie Terezie byla obdivuhodná panovnice, jejíž reformy ovlivnily životy na celá staletí. Porodila…

10. 7. 2023

Ženy, které se rozhodly pro tajný porod, mohly vcházet pouze jim vyčleněným vchodem; kvůli nim zde byl zřízen také nalezinec zvaný „Dům nalezenců“. Většina maminek (chudých i bohatých), které zde rodily, byla neprovdána, uvádí v knize Co v průvodcích nebývá aneb Historie Prahy k snadnému zapamatování novinářka a spisovatelka Stanislava Jarolímková.

Úvodní fotografie k článku: České chudé selské děti. Z článku Bohemia and the Czechs od Aleše Hrdličky v časopise The National Geographic, svazek 31, únorové číslo. Zdroj: By A. W. Cutler - https://babel.hathitrust.org/cgi/pt?id=hvd.32044079203030&view=1up&seq=239, Public Domain, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=85044594

Kapacita nedostačovala

Porodnice, jejíž kapacita byla zpočátku 50 lůžek, neměla vlastní zdroj vody, a voda se tedy musela dovážet, uvádí web Vysehradskej.cz. Postupně objekt přestal kapacitně stačit, a navíc špatné hygienické poměry způsobovaly více než padesátiprocentní úmrtnost maminek i novorozeňátek. V Domě nalezenců pracovalo jen 21 zaměstnanců, včetně lékařů, asistentů a opatrovatelek. K dispozici zde bylo 100 postýlek pro kojence a 16 postelí pro starší děti. Dalších 90 lůžek bylo určeno pro novorozence, jichž se jen v průběhu roku 1892 vystřídalo 2 673, dozvídáme se na webu Českého statistického úřadu (ČSÚ).

Přečtěte si také

Historie ústavní péče: Nalezinec jako rozsudek smrti pro většinu dětí. Až 98% úmrtnost

6. 8. 2023

V druhé polovině 19. století poskytovala pražská Zemská porodnice péči pro průměrně 3 000 žen ročně, přičemž 42 % z nich byly místní matky a 58 % pocházelo z venkova. Většinu tvořily služky, přičemž 37 % byly pražské služky a 50 % venkovské služky. Kolem čtvrtiny rodiček, které zde své děti opustily, se v této budově také narodilo.

Jak to probíhalo

Těhotné ženy přicházely podle záznamů ČSÚ obvykle 8 až 14 dní před plánovaným porodem. Po porodu matky s dítětem strávily asi osm dní v nalezenci. Poté odevzdaly dítě, ale samy zůstaly povinně další čtyři týdny, aby kojily jiné děti.

Přečtěte si také

Historie ústavní péče: Nejvíce umírali sirotci na smutek a osamění. Beznadějné případy oživovala…

9. 8. 2023

Vysoká úmrtnost

V té době byla úmrtnost novorozenců obecně v rozmezí 25 až 35 %, s vyššími hodnotami pro nemanželské děti, uvádí ČSÚ. V 50. a 60. letech 19. století dosahovala úmrtnost až 66 %!  O dvacet let později se úmrtnost snížila pod 10 %. V roce 1892 se v porodnici narodilo 3 169 dětí, z nichž 169 bylo mrtvě narozených a 179 nepřežilo porod. Kromě nedostatečné hygieny a přeplněných prostorů přispívala k vyšší úmrtnosti i praktika využívání porodnice pro výcvik lékařů a porodních bab.

Přečtěte si také

Historie ústavní péče: Příčiny dětského marasmu, který doslova kosil kojence, byly zcela nečekané

3. 8. 2023

Plný nalezinec

Do nalezence bylo ročně umístěno 2 000 až 2 700 dětí, včetně těch z nemocnic, blázinců a vězení. Statistiky ukazují, že v roce 1892 bylo přijato do nalezence při Zemské porodnici 2 790 dětí, což znamená, že každý den přibylo průměrně osm nových kojenců, a prvních několik dní svého života zde strávilo zhruba 90 dětí. Bohužel, i po porodu hrozila těmto dětem vysoká úmrtnost. V uvedeném roce nepřežilo pobyt v Domě nalezenců 289 dětí, zatímco 4krát více jich zemřelo v pěstounské péči.

Prážátka v okolí

V roce 1892 opustilo pražský nalezinec 1 338 dětí. 477 dětí si vzaly vlastní matky, zatímco 861 novorozenců bylo předáno pěstounům. Celkem bylo 7 009 dětí umístěno v pěstounské péči v okolí Prahy. Nechtěných dětí z hlavního města království bylo v přilehlých venkovských okresech tolik, že se jim říkalo „Prážata“ nebo „Prážátka“.

Přečtěte si také

Srovnání zdravotní péče v roce 1918 a dnes. Změnilo se možná míň, než byste čekali

23. 5. 2023

Pěstounská péče jako výdělek

„Novorozenec byl předán svým opatrovníkům krátce po narození a zůstal u nich dalších šest let. Děti z nalezince neodcházely s prázdnou, dostaly dárek ve formě dvou košilek a dvou plen. Péče o ně byla pro pěstouny významnou finanční podporou. V prvním roce dostávali šest zlatých měsíčně, druhý rok čtyři zlaté a od třetího do šestého roku tři zlaté. Pokud dítě přežilo první rok, dostali 10 zlatých jako odměnu, a po dalších pěti letech dalších 9 zlatých. Pokud se pěstouni neujali novorozence, zůstal v nalezinci až do šesti let věku a poté přešel do sirotčince, kde zůstával až do svých patnácti let,“ popisuje tehdejší pěstounskou praxi web Českého statistického úřadu.

Přečtěte si také

Historie ústavní péče: Žádné dítě v amerických ústavech se nedožilo 3 let. Zabíjel marasmus a ještě…

4. 9. 2023

Nelehké bytí nalezenců

Jen málo dětí mělo to štěstí, že si je opatrovníci ponechali trvale. Většina pěstounů pocházela z chudých poměrů a musela být živit cizí děti bez nároku na odměnu. Po dosažení věku šesti let byli nalezenci často umisťováni do obecní pastoušky (stavení, které původně sloužilo jako příbytek obecních pastýřů a sluhů, případně také sirotků a ponocných) a museli pomáhat s pasením dobytka, často i žebrali po okolí.

Mnoho z těchto dětí později uteklo a někteří se stali zločinci ve velkých městech. Kritici této hrůzné situace odhadovali, že polovina osob, které se v té době ocitly v pražských vězeních, se narodila v pražské Zemské porodnici U Apolináře, popisuje web Českého statistického úřadu.