Celkem 160 zlomených kostí. Jak dopadlo lidské tělo, když ho zasáhl středověký trebuchet
Foto: Unsplash
4 min
Skotský hrad ukrýval po staletí tajemství brutální smrti. Kostra muže s desítkami zlomenin připomínala oběť autonehody. Dotyčný ale zemřel v roce 1304.
Reklama
Když archeolog poprvé uviděl lebku, pomyslel si na dopravní nehodu
Bioarcheoložka Jo Buckberry z Bradfordské univerzity se při pohledu na ostatky ze skotského hradu Stirling zarazila. Lebka muže nesla 61 zlomenin, žebra dalších šedesát. Celkem víc než 160 zlomených kostí na jediném těle.
„Nejpodobnější případy, které jsem nacházela, byly autonehody a srážky s vlaky,“ citoval vědkyni Smithsonian Magazine.
Buckberry nedávno na berlínském setkání Paleopatologické asociace odhalila výsledky svého bádání: muž pravděpodobně zemřel následkem úderu obřího kamene z trebuchetu – nejničivější obléhací zbraně středověku. Pokud se její teorie potvrdí, jde o vůbec první archeologicky doložený případ takového zranění v dějinách.
Smrt přišla zezadu rychlostí projektilu
Radiokarbonové datování kostry označené jako „Skeleton 150″ zařadilo její původ do období skotských válek za nezávislost, které probíhaly v letech 1296 až 1357.
Na rozdíl od typických válečných obětí té doby tělo neneslo stopy po souboji muže proti muži. Žádné sečné rány od mečů, žádné bodné kanály od kopí.
Forenzní osteoložka rekonstruovala poslední okamžiky života: Muž ve věku mezi 22 a 34 lety byl zasažen zezadu do pravého ramene a zadní části hlavy obrovskou silou, která ho přimáčkla k zemi. Rozsah zlomenin jeho těla naznačuje, že jeho smrt byla naštěstí okamžitá.
Válečný vlk krále Edwarda I. – nejděsivější hračka své doby
V roce 1304 anglický král Edward I. nasadil proti skotskému hradu Stirling novou superbraň jménem War Wolf (Válečný vlk). Šlo o největší dřevěný trebuchet, jaký kdy byl postaven – dokázal vystřelit projektily vážící přes 140 kilogramů.
Trebuchet funguje na principu gravitace – těžké závaží na jednom konci páky vymrští prak s kamenem na druhém konci obrovskou rychlostí. Středověcí válečníci tyto stroje používali k demolici hradních zdí, ne k zabíjení jednotlivců.
„Obléhací stroje byly nasazeny k ničení hradních zdí a buď k vynucení kapitulace, nebo k umožnění útočící armádě dostat se do hradu. Neměly zvlášť přesné zaměření, protože cílem byl hrad, ne člověk,“ uvedla Jo Buckberry pro Daily Mail.
Poslední bašta skotské svobody padla kvůli hračce
V roce 1304 byl hrad Stirling posledním opěrným bodem skotského hnutí za nezávislost. Legendární bojovník za svobodu William Wallace – hrdina z filmu Statečné srdce – byl na útěku a brzy měl být popraven. Většina skotské šlechty se Edwardovi už vzdala.
Obránci vydrželi tři měsíce obléhání, než kapitulovali před „ničivou silou Edwardovy nesmírně drahé nové hračky“.
Podle biografie krále od historika Michaela Prestwiche z roku 1997 trebuchet ještě nebyl ani dokončený, když posádka kapitulovala. Edward ale „chtěl vidět, jak účinný nový stroj je… odmítl kohokoli pustit do hradu nebo z něj, dokud nebyl vyzkoušen„.
Právě při tomto „testovacím“ výstřelu zřejmě nešťastnou náhodou zahynul voják, jehož ostatky jsou nyní zkoumány.
Smrt, která změnila dějiny – ale jen nakrátko
Edwardovo nemilosrdné tažení ukončilo skotské sny o nezávislosti – alespoň dočasně. V roce 1314 armáda krále Roberta Bruce rozdrtila Angličany v bitvě u Bannockburnu, což vedlo k oficiálnímu uznání skotské suverenity Anglií v roce 1328.
Ani tento mír však nevydržel dlouho. Anglie a Skotsko se skutečně sjednotily pod jednou korunou až v roce 1603 – tři sta let po smrti neznámého vojáka, jehož tělo se stalo němým svědkem brutality středověkého válčení.
Jo Buckberry zatím své závěry nepublikovala v recenzovaném vědeckém časopise, ale archeologická komunita její teorii přijímá s velkým zájmem. Kostra 150 ze Stirlingu tak možná přepisuje učebnice vojenské historie – a připomíná, že i v době mečů a kopí dokázala technologie zabíjet se stejnou brutální účinností jako moderní stroje.
