Kanibalistický rituál je dovedl téměř na pokraj vyhynutí, vědci a vláda naštěstí zasáhli včas
Foto: Liberski PP / Creative commons, CC-BY, https://creativecommons.org/licenses/by/4.0/legalcode.cs
4 min
Od 50. letech 20. století výzkumníci pozorovali záhadné smrtící onemocnění papuánského kmene Fore. Postižení postupně zcela ochrnuli a nic jim nepomáhalo. Celé roky byli vědci bezradní, dokud neodhalili souvislost s nechutnou tradicí.
Reklama
Příchozí byli zděšeni - nejvíce umíraly ženy a děti
Dlouhou dobu většina světa netušila, že jsou vysočiny Papuy-Nové Guineje obydlené. Jako první, místo prozkoumali v 30. letech 20. století australští hledači zlata. Zjistili, že zde žije asi milion lidí. První výzkumníci navštívili tamní vesnice až v 50. letech a byli doslova zděšeni. V početném kmeni Fore ročně záhadně umíralo až 200 lidí, z toho nejčastěji dospělé ženy a děti do osmi let. V některých vesnicích dokonce zemřely téměř všechny mladé ženy.
“Smích smrti” byl předzvěstí rychlého konce
Neznámou chorobou pojmenovali “kuru”, což znamená v papuánštině “chorobný třes”. Podle domorodců byla nákaza mezi nimi již “dlouhou dobu”. Pravděpodobně vznikla již na počátku 20. století na severu a postupně šířila do jižnějších vesnic. Nemoc vrcholila v 50. - 60. lech, kdy téměř vyhladila celou populaci Fore.
Prvními příznaky byly poruchy chůze, řeči a neřízené emocionální projevy. Místní to označovali jako “smích smrti” a mnozí dokonce věřili, že je příčinou čarodějnictví. Do jednoho roku od prvních příznaků postižení zcela ochrnuli a zemřeli.
Hledání příčiny trvalo vědcům roky
Dlouhou dobu se nevědělo, co nemoc způsobuje. Infekční nemoci a možnost otravy vědci vyloučili na základě příznaků i uskutečněných pitev. Shirley Lindenbaum, lékařská antropoložka z City University of New York, v roce 1961 cestovala mezi vesnicemi, aby vytvořila rodokmeny potřebné k odhalení případného dědičného onemocnění. Nemoc ale postihovala jen ženy a děti z odlišných příbuzenských skupin. Antropoložka proto mohla rodovou příčinu vyloučit.
Na vině byla místní tradice
Brzy se potvrdilo to, co Lindenbaumová tušila už nějakou dobu. Příčinou zkázy byla odvěká kmenová tradice - rituální kanibalismus - pojídání nebožtíků jako součást pohřbu. „Kmen Fore věřil, že je mnohem lepší, když tělo jedí lidé, kteří zesnulého milovali, než červi a hmyz." Zdůvodnil tradici jeden lékařský výzkumník.
Lindenbaumová uvedla: “Když bylo tělo určeno ke konzumaci, nic nevyhodili, kromě hořkého žlučníku (...) rozřezali mrtvolu bambusovým nožem a kamennou sekerou. (...) Po useknutí hlavy otevřely lebku, aby odstranili mozek. Snědlo se maso, vnitřnosti a mozek. Z popraskaných kostí se cucala dřeň a někdy se samotné rozdrcené kosti vařily a jedly se zeleninou. V severních vesnicích kmene Fore, byla mrtvola před konzumací několik dní pohřbena, aby maso „dozrálo“ a červi mohli být vařeni jako samostatná pochoutka“.
Nebožtíky v rámci tradice směly konzumovat jen dospělé ženy, které občas daly kousky hostiny jako “svačinku” malým dětem. Starší chlapci, kteří odešli bydlet k mužům, měli účast na rituálu zakázanou.
Příčinou byla nákaza podobná nemoci šílených krav
Další výzkumy odhalily, že kuru je vysoce infekční prionové onemocnění, které se přenáší konzumací mozkové tkáně. Původci choroby, priony, jsou zdegenerované formy člověku vlastních mozkových bílkovin, které mění svůj tvar a ovlivňují jiné proteiny stejného typu, aby také změnily tvar. Jimi postižená mozková tkáň se laicky řečeno postupně přemění v houbovitou hmotu.
Podobnými onemocněními jsou nemoc šílených krav, klusavka u ovcí a koz a Creutzfeldt-Jakobova choroba. Projevy těchto nákaz spojuje dlouhá inkubační doba (někdy se nemoc projeví až po letech nebo desetiletích) a postupně se zhoršující poruchy funkce nervové soustavy. Smrt nastává vždy následkem ochrnutí celého těla.
Léčba neexistovala, zasáhnout musela vláda
Pro postižené domorodce neexistovala žádná léčba (ostatně dodnes není žádná z prionových nákaz léčitelná). Jediným řešením bylo vládní opatření týkající se odrazování od praktikování kanibalismu. Zadařilo se a počet postižených začal pozvolna klesat.
Michael Alpers, lékařský výzkumník z Curtin University v Austrálii, který monitoroval výskyt kuru, tvrdí, že poslední nakažený zemřel v roce 2009. V roce 2012 byla epidemie prohlášena za vymizelou. Vědecký tým, který nemoc objevil, získala v roce 1976 Nobelovu cenu.
