Máte doma staré telefonní karty. Sběratelé po nich šílí a vyplácí desítky tisíc
Foto: Pexels
4 min
Vzpomenete si ještě na devadesátá léta, kdy jsme stáli frontu u telefonní budky a v kapse žmoulali tenký kousek plastu? Tehdy to byla naprostá samozřejmost, bez které se nedalo zavolat domů ani domluvit rande.
Reklama
Dnes se na tyto drobné retro symboly téměř zapomnělo. Pokud jste si ale tehdy schovali jeden konkrétní kousek a nechali ho netknutý v šuplíku, můžete mít doma nečekaný poklad. Sběratelé jsou totiž za něj dnes ochotni vyplatit až 25 000 korun. O co přesně jde a jak poznat, že máte doma ten správný unikát?
Ikonický plastový symbol 90. let, který změnil naše životy
Řeč je o fenoménu, který v devadesátých letech doslova pobláznil celé Československo – o telefonních kartách. Když se 14. května 1991 v pražské Olšanské ulici zprovoznil první kartový telefonní automat od francouzské firmy Schlumberger, byla to technologická revoluce. Najednou jsme nemuseli neustále shánět drobné mince a modlit se, aby je automat nesežral.
Telefonní karty s integrovaným čipem o rozměrech 85 × 54 mm se staly okamžitým hitem. Nosil je v peněžence nebo kapse úplně každý. Brzy se z nich ale stal víc než jen platební prostředek – lidé je začali sbírat pro jejich pestrobarevné motivy, od historických památek až po reklamy. Kdo by si nepamatoval tu radost, když jste dostali kartu s novým motivem?
Od první výstavy až po sběratelské šílenství
Historie tohoto sběratelského oboru, odborně nazývaného telekartie, se u nás začala psát s první vydanou kartou. Ta nesla motiv „Všeobecná československá výstava v Praze 1991" a vyšla v limitovaném nákladu 10 000 kusů. Hlavním emitentem se stal národní podnik SPT Telecom (později Český Telecom) a Eurotel. Karty byly osazovány pokročilými čipy typu SL4, SL5 či SL7 od Schlumberger nebo GEM od společnosti Gemplus.
V dobách největší slávy v devadesátých letech se kolem karet strhlo nefalšované šílenství. Lidé zakládali kluby, vyměňovali si vzácné kousky na burzách a věřili, že investují do budoucnosti. Český design těchto karet byl na špičkové úrovni a dodnes v pamětnících vzbuzuje silnou nostalgii po éře před nástupem mobilních telefonů.
Detektivka v šuplíku: Jak odlišit bezcenný plast od pokladu za tisíce?
Možná jste teď dostali chuť prohledat staré krabice od bot. Jak ale poznat, zda držíte v ruce skutečný unikát? Klíčem je stav, náklad a specifické detaily. Běžné použité karty, které prošly čtečkou automatu, jsou poškrábané a ohmatané, mají dnes hodnotu pouhých 5 až 10 korun.
Sběratelé hledají výhradně karty v perfektním, netknutém stavu, ideálně ještě v původním obalu. Cení se limitované edice, dárkové či zkušební emise a karty se specifickými chybami tisku nebo vzácným lesklým logem „Moreno".
Absolutním svatým grálem české telekartie je karta s označením „Konference B", vydaná k mezinárodní konferenci ITU. Většina z nich skončila v rukou zahraničních delegátů, kteří je vyhodili, a proto je dnes extrémně vzácná.
Pohádkové jmění, nebo jen nostalgická vzpomínka?
Rozdíl mezi realitou a mýtem je v tomto oboru obrovský. Pokud najdete krabici s 80 kusy běžných opotřebovaných karet s motivy hradů z konce 90. let, pravděpodobně je neprodáte ani jako komplet za 150 korun. Pokud ale máte štěstí a vlastníte nepoužitou raritu, specializované aukční portály jako Aukro mohou cenu vyhnat až k hranici 22 000 až 25 000 Kč.
Přesto stojí za to staré krabice na půdě či v sekretáři prozkoumat. Co když se právě mezi vašimi zapomenutými věcmi ukrývá netknutá zkušební karta Schlumberger z roku 1991? Máte doma ještě schované své staré telefonní karty, nebo jste je už dávno vyhodili? Podělte se s námi o své vzpomínky na éru telefonních budek!
