Škoda 105/120: Největší průšvih socialismu. Na Západě se báli, že kapota bude sekat hlavy
V 80. letech stály před československými domy snad všude. Škoda 105 a Škoda 120 patřily k nejrozšířenějším automobilům své doby. Přestože na první pohled vypadaly téměř stejně, nešlo o jeden vůz se dvěma označeními. Automobilka vyráběla dva samostatné modely, které se lišily především motorem, výkonem a výbavou.
Dvě škodovky, podobný vzhled, jiné motory
Nová modelová řada dostala interní označení 742 a její premiéra se odehrála v září 1976 na Mezinárodním strojírenském veletrhu v Brně. Do výroby se dostaly Škoda 105 a Škoda 120. Obě měly podobnou karoserii, motor umístěný vzadu a pohon zadních kol. Pod kapotou se ale skrývaly rozdíly.
Škoda 105 dostala čtyřválcový motor o objemu 1046 cm³ s výkonem přibližně 33 kW. Škoda 120 měla větší motor o objemu 1174 cm³ a výkon zhruba 38 kW. Byla tedy silnější a zpravidla také lépe vybavená. V průběhu výroby se objevovalo několik výbavových provedení, například 105 S, 105 L, 120 L nebo 120 GLS.
Zákazníci si tak mohli vybrat podle svých možností a požadavků. Základní stopětka představovala dostupnější variantu, zatímco stodvacítka nabízela o něco lepší jízdní dynamiku.
Modernější auto mohlo vzniknout už dávno
Příběh těchto automobilů je také příběhem promarněných příležitostí. Mladoboleslavští konstruktéři totiž nechtěli donekonečna vylepšovat starou koncepci. Už na přelomu 60. a 70. let pracovali na modernějších automobilech s motorem vpředu.
Jedním z nejzajímavějších projektů byla Škoda 720, na jejímž designu se podílel slavný italský návrhář Giorgetto Giugiaro. Vznikly také další prototypy, které měly automobilku posunout směrem k tehdejším evropským standardům. Jenže projekty nakonec zastavily politické a ekonomické okolnosti. Na zásadní změnu nebyly peníze ani potřebné podmínky.
Výsledkem byla řada 742. Dostala novou karoserii, upravený interiér a některá bezpečnostní vylepšení. Základní koncepce však zůstala stejná jako u předchozích modelů.
Motor vzadu, chladič vpředu a zvláštní kapota
Konstrukce přinesla několik řešení, která byla na tehdejší poměry neobvyklá. Motor zůstal vzadu, ale chladič se přestěhoval dopředu. Chladicí kapalina proto musela mezi oběma částmi automobilu putovat dlouhým potrubím vedeným pod podlahou. Systém měl své slabiny a řidiči dobře věděli, že přehřívání nebo potíže s chlazením nejsou ničím výjimečným.
Zvláštní byla také přední kapota zavazadlového prostoru. Neotevírala se směrem nahoru jako u většiny automobilů, ale vyklápěla se do strany. Byla navíc poměrně velká a těžká, takže manipulace s ní nebyla vždy jednoduchá.
Britský tisk udělal ze škodovky nebezpečný automobil
Problémy měla nová škodovka také na západních trzích. Ve Velké Británii se vozy 105 a 120 zpočátku prodávaly dobře, brzy se však dostaly do hledáčku tamních novinářů. Deník The Sun zveřejnil kritiku jejich jízdních vlastností a upozorňoval na nebezpečnou přetáčivost. Dobové zprávy navíc přinesly bizarní tvrzení, že bočně otevíraná přední kapota může při nehodě fungovat jako gilotina a připravit člověka o hlavu.
O následcích této kampaně později vyprávěl Andrej Barčák, někdejší pracovník a ředitel Motokovu, který měl na starosti zahraniční obchod. Podle jeho vzpomínek způsobila negativní publicita prudký propad zájmu o československé vozy. Automobilka proto musela reagovat. Exportní škodovky dostaly upravené odpružení, jiná kola, širší rozchod a kvalitnější pneumatiky. Později se objevila také speciální exportní verze Super Estelle.
Přestože britská kritika nebyla ve všech ohledech spravedlivá, jeden problém skutečně existoval. Původní konstrukce zadní nápravy měla své nedostatky a jízdní vlastnosti vyžadovaly zlepšení.
V roce 1983 přišla modernizace
Výroba řady 742 pokračovala s průběžnými změnami. Významnější modernizace přišla v roce 1983. Starší provedení dnes fanoušci označují jako užovku, zatímco modernizované vozy dostaly přezdívku M. Poznáme je například podle nových plastových nárazníků, upravené masky chladiče a dalších změn karoserie.
Vedle modelů 105 a 120 se postupně objevily také další varianty, například Škoda 130. Na jejich základě vznikla i sportovněji laděná kupé Garde a Rapid.
Výroba řady skončila v lednu 1990. Celkem vzniklo přes dva miliony automobilů této konstrukční rodiny. Pro mnoho československých rodin představovaly první vlastní vůz a pro další dlouhá léta společníka na cestách.