Jak se žije v domě ze skla: Unikátní projekt obdivuje celý svět
V tokijské čtvrti Koenji stojí dům, ve kterém prakticky neexistují neprůhledné stěny. Kolemjdoucí mohou sledovat, co jeho obyvatelé právě dělají, kde vaří, odpočívají nebo pracují. Ani koupelna není klasickou uzavřenou místností. Architektonický experiment House NA vznikl na přání manželského páru, který chtěl bydlet úplně jinak než většina lidí.
Dům, který připomíná život v koruně stromu
Autorem projektu je japonský architekt Sou Fujimoto. Dům dokončený v roce 2010 navrhl pro mladý pracující pár, který toužil po netradičním způsobu bydlení. Manželé nechtěli klasický rodinný dům rozdělený na obývací pokoj, ložnici, kuchyň a pracovnu. Představovali si, že se budou moci volně pohybovat mezi různými místy a činnostmi, jako by byli nomády ve vlastním domově.
Architekt se při navrhování inspiroval stromem. Jeho větve vytvářejí různě vysoko položená místa, která jsou od sebe oddělená, ale současně propojená. Podobný princip přenesl i do domu. Vzniklo 21 samostatných plošin v různých výškách, které společně tvoří obytný prostor. Některé slouží k sezení, jiné k práci, odpočinku nebo spaní. Jednotlivá místa propojují krátká schodiště, žebříky a pohyblivé dřevěné stupně.
Na první pohled přitom není úplně jasné, kde končí nábytek a začíná podlaha. Některé plošiny jsou totiž tak malé, že připomínají spíše vyvýšené police. Jiné poskytují dost prostoru pro běžné denní činnosti.
Pozoruhodné jsou také rozměry stavby. Na pozemku o rozloze přibližně 55 metrů čtverečních vznikl dům s užitnou plochou kolem 85 metrů čtverečních. Prostor se tedy nevyužívá klasickým rozšiřováním do stran, ale především do výšky.
Z ulice je vidět téměř všechno
House NA je tvořený především sklem a subtilní bílou ocelovou konstrukcí. Jeho průhlednost je natolik výrazná, že se z něj stal jeden z nejznámějších příkladů transparentního bydlení. Podle údajů uváděných u projektu tvoří průhledné materiály 59 procent nadzemního povrchu obvodových stěn a střechy.
Z ulice je proto možné nahlédnout prakticky do celého interiéru. Člověk vidí kuchyň, jednotlivé plošiny i místa, kde obyvatelé odpočívají. Dům se tak výrazně liší od okolních tokijských staveb, které se před pohledy sousedů obvykle chrání vysokými zdmi.
Zvláštním způsobem je vyřešené také rozmístění jednotlivých místností. U vstupu se nachází parkovací stání, od kterého se pokračuje do domu. Kuchyň navazuje na jídelní prostor a obytnou část, výše položené plošiny slouží jako místa k odpočinku a spaní. Koupelna se nachází až v horní části stavby. Ani tam ovšem není zcela oddělená od okolního prostoru. Mezi ní a spací částí je pouze skleněná příčka.
Právě takové uspořádání mělo obyvatelům umožnit vnímat dům jako jeden propojený celek, nikoli jako soubor uzavřených místností.
Romantická představa narazila na každodenní život
Zajímavé je, že ani samotný architekt by v takovém domě podle svých slov bydlet nechtěl. V rozhovoru pro odborný časopis Architectural Record přiznal, že mu vyhovuje samotná myšlenka různě vysokých plošin, ale takto otevřený prostor by pro vlastní bydlení považoval za příliš extrémní.
Také majitelé postupně zjistili, že život v domě, do kterého může nahlížet prakticky každý kolemjdoucí, má své nevýhody. Přestože si původně přáli maximální otevřenost, nakonec si nechali namontovat závěsy a žaluzie. Potřebovali totiž alespoň někdy získat soukromí a odstínit se od zvědavých pohledů z ulice.
Problémem není jen průhlednost. Protože interiér nemá klasické příčky a dveře, zvuky se volně šíří celým domem. Obyvatelé se tak navzájem slyší prakticky při každé činnosti. Pohyb mezi jednotlivými úrovněmi navíc vyžaduje překonávání schodů a žebříků, což není zrovna pohodlné řešení pro každého.
Lehká konstrukce musí zvládnout i zemětřesení
Přestože dům působí téměř křehce, jeho konstrukce byla navržena s ohledem na japonské podmínky. Základem jsou štíhlé ocelové sloupky a nosníky, jejichž rozmístění a zpevnění navrhl statik Jun Sato. Důležité konstrukční prvky jsou ukryté v zadní stěně a také v některých částech interiéru.
Architekti mysleli i na praktické fungování domu. Některé podlahové plošiny mají zabudované vytápění, větrání zajišťují otevíratelná okna a malé terasy pomáhají omezovat přímé sluneční záření.
House NA tak není pouze efektní stavbou, která dobře vypadá na fotografiích. Je skutečným experimentem s tím, jak může člověk využívat prostor, pokud se vzdá tradičního rozdělení místností. Současně ale ukazuje, že ani ten nejodvážnější architektonický nápad nedokáže úplně změnit lidskou potřebu soukromí.