Kopí osudu bylo uloženo i na Karlštejně. Velcí dobyvatelé ho brali na své výpravy jako talisman, Hitlerovi naštěstí nepomohl
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Kopí osudu, nazývané také Svaté kopí nebo Longinovo kopí, je kopí, které probodlo bok Ježíše Krista při ukřižování. Stalo se relikvií, kterou měl v držení i císař Karel IV. Tradovalo se, že její vlastník má moc ovlivňovat osud světa.
Reklama
Písmo a událost probodnutí
Probodnutí Kristova boku během ukřižování je uvedeno v evangeliu podle Jana 19:33–34: „Když však přišli k Ježíši a viděli, že je již mrtvý, nohy mu nezlomili. Místo toho mu jeden z vojáků probodl bok kopím a okamžitě vyšla krev a voda." Tato poslední rána do Ježíšova těla je pátou z pěti svatých ran jeho umučení a voják byl tradičně identifikován jako svatý Longinus. Podle křesťanské legendy trpěl Longinus oční chorobou a byl zázračně uzdraven vodou a krví, která vytryskla z Ježíšova boku, když probodl tělo. Obvykle je identifikován jako obrácený setník v Markovi 15:39, který prohlásil: „Tento muž byl skutečně Boží Syn!“
Raná legenda
Existuje řada legend o následné historii Longinova kopí a dlouho se mu připisovaly nadpřirozené síly. Věřilo se, že ten, kdo ho vlastnil a chápal jeho význam, drží osud světa, ať už dobrý nebo zlý. Kopí osudu bylo ve středověku chápáno obdobně slavně, jako svatý grál.
Několik relikvií
Existují nejméně tři relikvie Svatého kopí, ačkoliv Vatikán a římskokatolická církev si nečiní nárok na pravost žádné z nich. Jedno se nachází pod kupolí baziliky svatého Petra v Římě a byl dán papeži Inocenci VIII. v roce 1492 po tureckém dobytí Konstantinopole. Další je vystaven v císařské pokladnici v paláci Hofburg ve Vídni. Tato relikvie, známá také jako kopí svatého Maurice, byla používána při korunovačních ceremoniích. Poslední relikvie je uchována ve Vagharshapatu v Arménii a legenda tvrdí, že ji přinesl svatý Juda apoštol.
Bylo i na Karlštejně
Kopí osudu, které je vystaveno v císařské pokladnici paláce Hofburgu ve Vídni, bylo za pravé uznáno ve 14. století, kdy ho držel společně s klenoty Svaté říše římské císař Karel IV. Spolu s dalšími vzácnými relikviemi křesťanského světa bylo uloženo na hradě Karlštejn.
Kopí osudu v rukou německých císařů
Podle Houstona Stewarta Chamberlaina, britského propagátora antisemitismu a německé filozofie árijské rasy, si toto kopí nárokovali Konstantin Veliký, Justinián, Karel Martel, Karel Veliký a další němečtí císaři, všichni osudoví muži světa.
Vystaveno ve Vídni
Před druhou světovou válkou bylo Kopí osudu (správněji známé jako Maurice Spear) vystaveno v muzeu Hofburg ve Vídni. Přitáhla pozornost mladého Adolfa Hitlera, který jej spojil s legendami o svatém grálu a vytvořil si vlastní plány, jak se stát i díky němu osudovým mužem ovlivňujícím světové dění.
Kopí osudu a Adolf Hitler
Kopí osudu zvláště fascinovalo Adolfa Hitlera a jeho společníky v atmosféře okultismu a filozofií, které daly vzniknout nacistickému plánu na ovládnutí světa. V roce 1935 nechal Heinrich Himmler vyrobit repliku oštěpu a uschoval ji ve svém soukromém pokoji. O tři roky později vedl Hitler svá vojska do Rakouska, což byla první fáze jeho plánu na dobytí světa. Jedním z jeho prvních činů bylo odstranění Kopí osudu z muzea v Hofburgu.
Objeveno v Norimberku
Kopí bylo ukryto pod norimberskou pevností, kde bylo objeveno v den, kdy se Adolf Hitler zastřelil v berlínském bunkru 30. dubna 1945. Bylo nalezeno spolu s dalšími poklady císařské sbírky. 6. ledna 1946 byly tyto poklady vráceny úřadům ve Vídni a Kopí bylo poté opět vystaveno v muzeu paláce Hofburg.
Hitlerovi nepomohlo
Trevor Ravenscroft sestavil vyčerpávající popis příběhu o Kopí osudu. Způsob, jakým ovlivnil Hitlera, byl nedílnou součástí okultní filozofie, která pronikla do vyšších vrstev nacistického hnutí a ovlivnila skutečné události druhé světové války. Ravenscroft čerpal většinu svých unikátních výzkumných informací od Waltera Johannese Steina (1891–1957), který znal Hitlera jako mladého muže a viděl Hitlerovy knihy zabývající se okultismem a legendami o grálu, s hojnými rukopisnými poznámkami samotného Hitlera, které naznačovaly počátky jeho nacistické filozofie.
