César Chávez. V boji za občanská práva se inspiroval Martinem L. Kingem i Gándhím
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
César Chávez byl mexicko-americký odborový předák a bojovník za občanská práva, který zasvětil svůj život boji za práva zemědělců ve Spojených státech. Příběh tohoto velikána však v Evropě příliš nevynikl.
Reklama
Chávez se prostřednictvím svých činů snažil vyjednat zlepšení pracovních a životních podmínek pracovníků v americkém zemědělství prostřednictvím organizování a vyjednávání smluv se zaměstnavateli. Používal k tomu taktiku nenásilného odporu, kterou praktikovali Mahátma Gándhí a Martin Luther King. Odkud se vzal a kam až to za svůj úctyhodný život dotáhl?
V úzkém spojení se zemědělci byl již od dětství
César Estrada Chávez se narodil 31. března 1927 v arizonské Yumě. Na konci 30. let 20. století se poté, co byla jeho rodině zabavena farma i s pozemky, připojil se svou rodinou k více než 300 000 lidem, kteří se během hospodářské krize přestěhovali do Kalifornie, a stali se tak migrujícími zemědělskými dělníky.
Chávez po osmé třídě opustil školu a začal pracovat na poli na plný úvazek. Později si na dva roky odskočil do služby amerického námořnictva, ale po vojně se opět vrátil k farmaření. Nakonec se oženil s Helen Fabelaovou, s níž měl později 8 dětí a 31 vnoučat.
V průběhu práce v organizaci bojující za občanská práva se naučil pracovat na vedoucí pozici
V letech 1952–1962 Chávez vystupoval jako člen organizace Community Service Organization (CSO), skupiny bojující za občanská práva Latinoameričanů. Díky své píli a schopnostem budovat hnutí se později vypracoval i na ředitele spolku. Po neúspěchu prosadit svůj názor pro vytvoření odborové organizace pro zemědělské dělníky však CSO opustil a založil Národní asociaci pracovníků na farmách (NFWA).
Revoluční stávka za hrozny
Předchozí pokusy o sjednocení zemědělských dělníků selhaly, protože mocný kalifornský zemědělský průmysl se bránil vší silou svého bohatství a politické moci. Chávez však usilovně pracoval na budování organizace NFWA a postupně budoval nové odborové hnutí. V září 1965 pak spolu s dalšími členy spolku zahájil stávku proti kalifornským pěstitelům hroznů. Stávka trvala pět let a přerostla v celonárodní bojkot kalifornských hroznů. Chávez sám v rámci stávky vyrazil na více než 500 kilometrů dlouhý pochod z Delana do Sacramenta, a v roce 1968 navíc držel protestní hladovku.
Stávka za hrozny skončila v roce 1970 uzavřením vzájemné dohody zajišťující farmářům vyšší mzdy a právo sdružovat se v odborech. Spojením NWFA a filipínsko-americké AWOC a následnými změnami pak vznikla silná organizace United Farm Workers of America (UFW), která funguje dodnes.
Dosažené úspěchy motivovaly Cháveze v další práci
Ani poté však Chávez ve svém boji nepolevil. V roce 1972 vyhlásil druhou hladovku na protest proti arizonskému zákonu, který zakazoval zemědělským dělníkům organizovat se a protestovat. V polovině 80. let zaměřil Chávez úsilí UFW na kampaň upozorňující na nebezpečí pesticidů pro zemědělské dělníky a jejich děti. V roce 1988, ve věku 61 let, podstoupil svou třetí hladovku, která trvala 36 dní.
Chávez zemřel ve spánku 23. dubna 1993 ve věku 66 let. Následující rok mu prezident Bill Clinton posmrtně udělil Prezidentskou medaili svobody, nejvyšší civilní ocenění v zemi. Na znamení trvalého vlivu tohoto odborového předáka si Barack Obama při své úspěšné kandidatuře na post prvního černošského prezidenta USA v roce 2008 vypůjčil Chávezův slogan „Si, se puede.“ („Ano, můžeme.“, v angličtině „Yes, we can.“).
