Inuksuk, mohyla, která měla zcela zásadní důležitost nejen pro Inuity

Inuksuk, mohyla, která měla zcela zásadní důležitost nejen pro Inuity

Foto: Ansgar Walk / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs

Publikováno:
4 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Při cestách po severských krajinách můžete narazit na pozoruhodné kamenné útvary, které vytvořila lidská ruka. Jedná se o tzv. inuksuky. Co jsou zač a jaký je jejich skutečný význam?

Původ inuksuků

Inuksuk či inukšuk je kamenný útvar, který patří k tradičním stavbám národa Inuitů. Jedná se de facto o sochy. Původní význam slova inuksuk se překládá jako „imitace člověka“ či "napodobenina člověka". Tato přírodní umělecká díla tvoří zpravidla několik různě velkých kamenů naskládaných na sebe. 

Mnozí historici se donedávna domnívali, že inuksuk je relativně novodobý fenomén, důkazy však svědčí o opaku. Na kanadském Baffinově ostrově lze nalézt útvary datované až do období 2400-1800 let před naším letopočtem. Sochy lze nalézt prakticky po celém severu, přičemž se vzájemně liší tvarem i velikostí. Nejmenší inuksuky měří zhruba půl metru, ten největší, nacházející se v Schombergu, dosahuje výšky téměř 11,5 metrů.

Více významů, které se skrývají za inuksuky

Původní význam soch byl čistě pragmatický. Inuksuky měly lovcům usnadnit orientaci v jednotvárné severské přírodě, kde bylo snadné zabloudit a padnout za oběť krutému mrazu a chladu. Díky věčné sněhové pokrývce vypadá krajina v oblasti Kanady či Grónska mnohdy stejně, a jedinou možností, jak najít správnou cestu, tak může být právě využití vhodných orientačních bodů.

Inuksuky se také používají k označování posvátných míst. Mohou navíc fungovat jako orientační body pro rybáře, a značit tak místa, kde se vyskytuje hojné množství ryb. Existují zmínky o tom, že na některých místech byly inuksuky stavěny po stranách stezek, kudy chodila zvěř. Zatímco se za sochy ukryli lovci vyzbrojení luky a šípy, ženy nahnaly jejich směrem stádo sobů. Díky této strategii se mnohdy kořistí nasytil celý kmen.

Jednotlivé typy inuksuků

Inuksuky měly nejen různé významy, ale byly také stavěny v různých tvarech a velikostech. Například útvary známé jako inuksummarik byly obvykle mnohem větší než většina inuksuků, a proto se používaly právě jako navigační body. Naproti tomu styl zvaný tikkuuti se stavěl jako směrový ukazatel a často se skládal z kamenů trojúhelníkového tvaru seřazených po celé délce země (to představovalo směr, kterým se má člověk vydat). Nejznámější útvary inukshuk, které připomínají velké lidi, se označují jako inunnguaq a měly spíše symbolický charakter. Niungvaliruluit je inuksuk ve tvaru okna, který se používá k zaměřování a vyrovnávání. Někdy je v rámu niungvaliruluitu vidět značka dalšího místa nebo samotný cíl cesty.

Reklama

Ikona hrdosti

Přestože Inuité dnes postupně přejímají moderní životní styl, inuksuk zůstává významnou ikonou jejich národního dědictví a kanadské hrdosti. Kanadské území Nunavut má dokonce jeden z nich vyobrazen na své vlajce. Také velvyslanectví státu Kanada sídlící ve Washingtonu se pyšní velkou sochou inuksuk, a podobné dílo pak lze najít i na Pearsonově mezinárodním letišti v Torontu. V roce 2010 byl inunnguaq použit jako inspirace pro oficiální logo zimních olympijských her ve Vancouveru.

Symbolika inuksuků jakožto orientačních bodů zůstala zachována také podél Transkanadské dálnice (známé také jako Highway 1). Na krajnicích jsou desítky soch, které slouží řidičům jakožto ukazatele, že jedou správnou cestou.

Inuksuky skutečně sloužily k mnoha účelům, a jejich využití se neomezovalo striktně pouze na Inuity. Možná více než cokoli jiného kdysi cestujícím naznačovaly, že nejsou na stezce sami, že někdo dříve stál tam, kde nyní oni. Vzhledem k jejich silnému významu tak není divu, že lidé jsou těmito prastarými výtvory stále tak ohromeni. Podle inuitské tradice je zakázáno inuksuk zničit. Pokud tedy máte to štěstí a nějaký uvidíte, nechte ho stát pro dalšího člověka. Nikdy nevíte. Možná tam stojí už stovky let.

Reklama