S korálky na lov: Kajakářský nůž neboli krátký oštěp uměli Gróňané obratně používat při lovu plovoucí kořisti
Foto: Edward S. Curtis / Public domain, Wikimedia commons
3 min
Plně vybavený kajak měl na palubě větší množství zbraní či loveckého náčiní vhodného k lovu zvířat, která se v dané oblasti běžně vyskytovala. Zbraně lze rozdělit do dvou skupin: na vrhací – různé typy harpun používaných k lovu – a bodné, jako jsou oštěp a nože používané k usmrcení kořisti.
Reklama
Ke druhé skupině patří také kajakářský nůž neboli krátký oštěp. Jak název napovídá, existoval i dlouhý oštěp, který byl užitečnou zbraní k lovu plovoucích zvířat jako sob či lední medvěd.
Ulu, nůž pro ženy, používají Inuitky téměř 5000 let. Na ryby, kůže, oblečení i řezání dětských vlasů
Kajakářský nůž se používá v různých podobách po celé zemi
Některé kajakářské nože jsou příliš dlouhé na to, aby se daly označit jako nůž, a proto se jim často říká krátký oštěp. Je to jednoduchá, zaoblená dřevěná rukojeť o délce zhruba jednoho metru s 20 až 30 cm dlouhým nabroušeným kovovým hrotem, připevněným k rukojeti kostěným kroužkem.
Grónský kajakřský nůž. Zdroj: Public Domain (neznámý autor), Wikimedia Common
Oštěp/nůž se zasouvá do krátké dřevěné pochvy, která zakrývá zhruba třetinu hrotu, dozvídáme se od grónského matadora, dánského spisovatele a fotografa, dlouholetého ředitele grónských muzeí, expertního znalce místní kultury a umění a milovníka největšího ostrova světa Ole G. Jensena, který čtenářům ve své knize Střípky grónské kultury představuje to nejlepší z grónského umění a kultury.
Delší i kratší verze podle typu lovu
Pochva je připevněna ke kajaku a má samozřejmě chránit hrot nože, ale stejně tak kajak před poškozením. Kvůli délce nešlo oštěp používat jako běžný nůž. Stejný typ se proto vyskytoval i poněkud kratší verzi, asi poloviční délky a se zhruba 10centimetrovým hrotem. Tyto menší zbraně se používaly k usmrcování zvířat, která mohla být nebezpečná, kdyby se dostala příliš blízko ke kajaku; dlouhý oštěp se v takovém případě nedal použít.
Při lovu malých tuleňů dokázali někteří zruční lovci přitáhnout zvíře ke kajaku pomocí harpunářské šňůry bez použití plovoucího vaku, a v takovém případě byl kajakářský nůž praktickým nástrojem k jeho usmrcení.
Ve východním Grónsku se ke stejným účelům používal malý kajakářský nůž o délce 30 až 40 cm, který je většinou považovaný za běžný nůž. Byl často krásně zdobený. Čepel bývala vyrobena z narvalího klu, byla ostře nabroušená, zašpičatělá a zcela jistě dost pevná na to, aby jí bylo možno zabít malého tuleně.
Poutko s korálky
K rukojeti bylo připevněno dvoudílné 10centimetrové poutko s kostěnými korálky. Nůž byl umístěn pod šňůrkami na palubě kajaku, a pokud lovec zasunul do poutka tři prsty, snadno dokázal nůž zpod šňůr vytáhnout.
Dnes jako artefakt pradávné lovecké kultury
Tento typ nože se vyrábí dodnes, i když ne ke svému původnímu účelu, ale spíše jako suvenýr či nůž k otvírání dopisů. Je to nádherný příklad východogrónského uměleckého řemesla a svědectví o pradávné a noblesní lovecké kultuře, uzavírá kapitolu o kajakářském noži Ole G. Jensen.
