Dějiny legendární hry Tetris. Populární skládačka pochází z díla sovětských inženýrů

Na začátku byl jeden muž

V létě roku 1984 se mladý softwarový inženýr ze Sovětské akademie věd, Alexej Pažitnov, rozpomněl na dětskou hru pentomino. Šlo o sadu různě tvarovaných kvádrů, které bylo nutné vhodným způsobem natočit tak, aby se vešly do krabice. Pažitnov se rozhodl vytvořit počítačovou verzi této hry. Z původních pěti kostek tak tvary snížil na čtyřčetné a hru nazval Tetris, což je spojení slova tetra (čtyři) a jeho oblíbeného sportu, tenisu.

Překročení železné opony

Původní verze hry Tetris byla tak primitivní, že místo skutečných bloků používala znaky z klávesnice. Jeden z Pažitnovových kolegů ochotně vytvořil verzi pro IBM, která nejenže využívala skutečnou grafiku, ale také zpřístupnila hru mezinárodnímu publiku. Brzy se začala kopírovat a hrát po celé Akademii i mimo ni.

O dva roky později narazil obchodník se softwarem Robert Stein při návštěvě Maďarska na kopii Tetrisu a viděl její komerční potenciál. Potíž však byla vykomunikovat se Sovětským svazem kontakt na tvůrce. Nakonec se mu však podařilo Pažitnovova kontaktovat. Ten nakonec, byť ne zrovna jednoznačně, s prodejem licence svolil.

Tetris přichází

Tetris tak v roce 1988 oficiálně vstoupil na americký a později i světový trh pod záštitou firem Mirrorsoft a Spectrum HoloByte. Netrvalo však dlouho a Sovětský svaz se o celém incidentu dozvěděl. Stein byl tedy předvolán do Moskvy bez povolení sovětské organizace Elektronorgtechnica. Stein o tomto institutu slyšel poprvé, naštěstí se mu však podařilo licenci získat.

Henk Rogers do obchodu zatáhl japonský trh

Na veletrhu v Las Vegas se hned v roce 1988 o existenci Tetrisu dozvěděl i mladý softwarový podnikatel Henk Rogers, který se specializoval na zajišťování práv pro japonský trh. Práva však Mirrorsoft prodal Atari Games, kteří se specializovali na výrobu arkádových automatů. Rogers byl však neoblomný a na ředitele Atari Games naléhal tak dlouho, až práva pro distribuci hry pro japonské konzole získal.

Válka o práva

Ambiciózní mladík však šel ještě dál a dohodl si schůzku s Elektronorgtechnicou přímo v Sovětském svazu, aby získal i práva pro handheldy, tedy přenosné konzole. I to se mu nakonec podařilo, přestože celá schůzka probíhala ve velmi napjatém duchu. Naštěstí byl u schůzky přítomen i sám Pažitnov, který si Rogerse okamžitě oblíbil. Atmosféra se uvolnila a Sověti nakonec souhlasili s tím, že Nintendu poskytnou práva na handheld a nakonec i na celosvětovou konzoli.

Podivuhodnou shodou okolností přijel toho dne do Moskvy i Robert Stein. Ten dostal od Sovětů novou smlouvu, která obsahovala nenápadnou dodatečnou klauzuli, v níž bylo uvedeno, že Steinova práva se týkají pouze počítačů, nikoli konzolí. Stein smlouvu podepsal, aniž by pojal jakékoli podezření.

Následné spory se tak přenesly mimo Sovětský svaz. Společnost Nintendo poslala společnosti Atari Games dopis o zastavení činnosti, ve kterém správně uvedla, že práva má pouze ona. Společnost Atari Games, která investovala miliony do uvedení své hry na trh, tvrdohlavě tvrdila, že práva má ona, a zažalovala Nintendo. Koncem roku 1989 rozhodl soudce ve prospěch společnosti Nintendo, což znamenalo, že společnost Atari Games musela zničit veškeré své zásoby neprodaných her Tetris. Kopie, které již byly prodány, a přežily tedy masakr, jsou dnes vyhledávanými sběratelskými předměty.

Pohádka se šťastným koncem

Tetris přispěl k obrovskému celosvětovému úspěchu hry Game Boy. Přestože však společnosti po celém světě na jeho vynálezu vydělaly majlant, sám Alexej Pažitnov nedostal žádné licenční poplatky, protože Tetris technicky vlastnila Elektronorgtechnica. Až během 90. let vypršela společnosti licence a práva na Tetris se nakonec vrátila jeho tvůrci. Pažitnov a Henk Rogers založili společnost Tetris Company, která spravuje celosvětová práva na vše kolem Tetrisu, a hra se nadále úspěšně prodává online a na chytrých telefonech po celém světě.